Blábol léta v Harmonii

Autor: Jiří Černý (jiri.cerny@nacerno.cz), Téma: Dojmy z koncertů a divadel
Vydáno dne 11. 07. 2003 (25236 přečtení)




Při přímém přenosu koncertu z lodě v dějišti fotbalového šampionátu jsem v Praze do České televize řekl:

"To byla Jízda Valkýr z opery Valkýra Richarda Wagnera a myslím, že se tady ukázal takový zvláštní charakter Rotterdamské filharmonie. Tam začátkem 70.let přišla řada maďarských hudebníků a - málo platné - oni ten zvuk trochu ovlivňují. Málokdy se slýchá při takovýchhle galakoncertech hudba Richarda Wagnera. Je to ambiciózní projekt, ambiciózní okolí, výtvarné řešení, všechno."

A jak můj vstup pochopil šéfredaktor Harmonie?

"… jeho "odborné verdikty" vyvrcholily po provedení slavné Jízdy Valkýr. Tuto volbu zdůvodnil tím, že prý příchod diri-genta Valerije Gergijeva na post šéfa Rotterdamské filharmonie znamenal příliv maďarských hudebníků do orchestru, a proto hrají tak rádi a tolik Wagnera! Zdá se, že právě Maďaři rozu-mějí Wagnerovi nejlépe. Tento výrok vyhlašuji za největší blá-bol léta v klasické hudbě."

Být pohotovější, větu o Wagnerovi bych odsadil, třeba slovem "mimochodem". Jestli jeho nepřítomnost zcela mění smysl mé úvahy, že Maďaři trochu ozvláštnili zvuk tělesa, a naopak opravňuje Stehlíkovy závěry o časové, citové i kvantitativní souvztažnosti dirigenta, Maďarů a Wagnera - to nechť laskavě posoudí čtenáři