Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj:
Vydáno dne 08. 08. 2003 (3466 přečtení)
Zákazník: "Máte Majerovy brzdové tabulky?" Žena za pultem: "Ale my tady prodáváme desky!" Stalo se v Ostrově nad Ohří, ověřit si to - obávám se - můžete i jinde. Proč by taky prodavačky měly znát folkrockovou skupinu, která vydala čtyři alba? V televizních estrádách to není, v rozhlase to skoro nehrají. Takže jako by to neexistovalo.
Stěžoval si mi posluchač z Liberce, že jednu nahrávku populární zpěvačky slyšel na jedné stanici za den třikrát. Ubezpečil jsem ho, že má docela štěstí: taky ji mohl slyšet šestkrát. A nejen proto, že odpovědný redaktor tou nahrávkou nakrmil selektor - a to hned v kategorii nejvyšší rotace, zkrátka že bude rotovat ještě víc než jiné. Přiotrávit zdravého posluchače - vyjímám děti a fanoušky závislé na idolu - lze i jinak. Před pár lety jsem ve fonotéce Českého rozhlasu v Ostravě objevil na discích jakési tlusté puntíky.Vždy pouze u jedné, nejvýše dvou písniček. Nevěřícně jsem se několikrát zeptal, jestli to opravdu znamená, že z dotyčné desky se "smí" vysílat jen opuntíkované písničky.Představme si to: použít ve svém pořadu nějakou písničku Jarka Nohavici chce redaktorka kuchyňské hlídky,krajský zpravodaj, sportovní reportér,literární kritik atd. Všichni ten den ovšem nuceně zahrají stejnou. Takovou odolnost nemá ani Beethoven. (Esesáci mučili vězně i tím, že jim hodiny hráli motiv z Mozarta.)
Esesáky nemáme, mohu to vypnout. Ale neumím vypnout nechuť, jaká ve mně hlodá, když se neustálým opakováním vtlouká do lidí hrstka písniček, zpěváků, herců, komiků. Neumím vypnout pocit nedopatření, až trapnosti, když se o takto "zpracovaném" umění, zábavě i žurnalistice hlasuje a výsledky se pak pompézně vyhlašují před celým spojeným, soukromě i veřejnoprávně televizním národem, jako by šlo o korunovaci. Při statisících hlasovacích lístků je nejdůležitější, že někdo je "známý", že je pořád vidět "v bedně".
V roce 1975 napsal Václav Havel hru Audience. Pivovarský sládek a zároveň fízl přemlouvá spisovatele Vaňka, aby donášel sám na sebe. Čím víc Sládek pije, tím víc ho zajímá, že se Vaněk znal "osobně" s herečkou Jiřinou Bohdalovou. Jak je vlastně stará, kdy ji Vaněk "přitáhne" na pivo? Nakonec Sládek v opileckém pláči prosí: "Viď, že to pro mě uděláš? Pak už budu vědět, že ten můj posranej život nebyl tak úplně posranej."
"Bohdalka" vyhrála TýTý poosmé a Marek Eben se po deseti ročnících s uváděním této ankety rozloučil. Myslím, že ani on už k tomu neměl co říct. Jeho následovníci většinou neměli k podobným "překvapením" ve většině kategorií co říct ani napoprvé.