Naše doba vylepšila ochranu autorských i jiných práv,ale piráti nejenže udrželi s ochránci krok, dokonce je předběhli. Dnes se prodává víc prázdných disků než nahraných. Kdo nevypaluje, okrádá rodinu. A bude hůř. Pro koho? Pro hudbu prý ne. Písničkář Jan Burian vyhlásil před dvěma lety akci Kopírování zachraňuje hudbu. "... když budeme hudbu kopírovat, tak přestane být efektivním byznysem a nebude už tak výnosné ji produkovat... Dělat písničky pro peníze je jako spát s někým za úplatu."
Předně hudbu dělal pro peníze mnohokrát i Mozart. Dále: ne každá hudba prodávaná na CD je efektivním byznysem. Desítky malých firem žijí z ruky do úst, a kdo třeba kopíruje folklórní disky, vydávané Jurou Plockem, nebo rock na značkách Indies či Black Point, ten okrádá producenty, jimž by spíš měl v zájmu zachování dobré hudby dát něco navíc.
Gramofonové megafirmy ovšem hájí přemrštěné ceny svých disků naprosto směšně. Pokud za desátou reedici chtějí stejně jako za nově nahrané album, je to, lidově řečeno, zlodějna. Na druhé straně pirátským vypalovačům už připadá drahé všechno. Mnoho mladých lidí si myslí, že cédéčka by měla být úplně zadarmo. A nenechme se mýlit tím, že podle zákona si jednu kopii, ovšem pouze pro vlastní potřebu může zhotovit každý. Existují totiž party školáků, které vypalují od každého cédéčka po stovkách kusů.
Nerozumím technice natolik, abych posoudil, zda hudební průmysl podcenil šíření hudby na Internetu, jak šikovně či nešikovně vzdoruje počítačovým pirátům a jestli opravdu "skončí na smetišti dějin", kam ho - i za prohraný boj s kopírováním cédéček - posílá Miloš Čermák (Lidové noviny 8. 3. 2002). Soudím ale, že kdo chce pomoci muzikantům, může jim za kopírované cédéčko poslat nějakou korunu. Kdo chce krást, krade. Jako ti, co nic neposlali Mozartovi. Aspoň ale netvrdili, že chrání hudbu.

16. 5. 2002     www.reflex.cz