O takových zhůvěřilostech se za Husáka nemohlo psát. Dnes už smíme podezírat nejen nějaké náměstky, ale rovnou prezidenta republiky. A kdy jindy než 28. října? Václav Havel může "čelit i podezření, že někoho vyznamenal z osobních důvodů", míní Martin Zvěřina (LN), ale jakéže to "osoby se staly předmětem diskusí", to už nechá na nás, kteří bychom neměli "připustit devalvaci státního vyznamenání". Vychytralejší Martina Riebauerová (MFD) dává hlas muži z lidu, taxikáři: "Havla mám rád, ale tomuhle nerozumím, třináct let po revoluci udělovat medaile svým kamarádům. Landovského jsem dvakrát svezl, je to prima chlapík, ale jaké zásluhy má zrovna teď, najednou?"
Reportérčin anonymní taxikář nemusí vědět, že zatímco někdo se o republiku zasloužil skutečně "zrovna teď", třeba při povodních, většina vyznamenaných si řád vysloužila celým svým živo tem. Kdyby Landovského estébáci jednou shodili z mostu do Vltavy, měl by dnes pověst jistější. V hrobě. Nikomu by už nevadilo, že prezident dekoruje svého přítele in memoriam.
Jenže prezident vyznamenává ze svých přátel i živé. "A co má být?" ptají se nezávisle na sobě, na písmenko stejně Jan Jandourek (MFD) i Jaromír Slomek (LN). Připojuji se k nim a dodávám: naši přátelé jsou ukázkou i nás samých. Není Havlovou chybou, ale ctí, že se přátelil s mnohými znamenitými osobnostmi už v dobách, kdy ho to občas přivedlo až do komunistického kriminálu. Nevidím jediný rozumný důvod, proč by je dnes neměl vyznamenat. Naopak: bylo by pokrytectvím je opomenout jen kvůli tomu, aby nemusel "čelit podezření".
Jak rychleji a lépe bychom se mohli přít, kdyby Havlovi kritici místo abstraktních domněnek uvedli konkrétní jména a důvody. Neboť Vyhnal není Landovský ani Tříska. Lze ovšem zavést nový řád: Domněnkový.

7. 11. 2002   www.reflex.cz