Naděje má jméno Hana Marvanová Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Politický kolotoč, Zdroj: Vydáno dne 03. 10. 2003 (4721 přečtení) Čím déle vypočítával premiér Vladimír Špidla etapy vládních plánů, tím hlasitěji se mu poslanec Petr Nečas v Nedělní partii televize Prima smál. A když ho Špidla nazval obratným demagogem, Nečas spokojeně ubroukl, že to je lepší než být lhář. Jenomže demagog není nic jiného než politická odrůda lháře: klame tím, že něco zamlčí, jinde říká polopravdy, využívá davových předsudků a pudů, slibuje nemožné. "Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá," hlásá ve svých Pravděpodobných vzdálenostech písničkář Jaroslav Hutka. Nenavrhuji žádného politika střílet, zvláště ne Nečase, jenž byl už ve třiceti letech náměstkem ministra obrany. Ani komunistického poslance Miloslav a Ransdorfa, který toho večera ve Šternově dokumentu Tlustá čára z obrazovky ČT sice zločiny padesátých let také odsoudil, vzápětí však je zařadil do jakéhosi tehdejšího "kolektivního šílenství na obou stranách" , což je demagogie přímo ukázková. Jako by popravení a zmučení z našich čistek vážili totéž co tehdejší nezaměstnaní američtí intelektuálové obvinění z prosovětských sympatií. Ať jakkoli otravován demagogy, jimž s procenty z předvolebních průzkumů roste cynismus a zpupnost, nekončím svůj Osm ý den bezvýchodně. Naděje má jméno Hana Marvanová. Vzdát se kariéry kvůli miminku nedokáží ani leckteré umělkyně. Marvanová opouští Senát - věřím, že jen na chvíli - ne jako "neřízená střela", ale jako normální žena a čestná, odpovědná politička. Pánové, ukloňme se. Bez ironie.