V červenci se otevírají i vybájené archívy Beatles Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Lidovky Vydáno dne 20. 07. 2004 (4565 přečtení) Českým refrénem okurkových sezón býval nacistický válečný poklad u Hradištka. Oba jeho romantičtí hledači byli pokaždé užuž uvnitř, každé léto blíž - až to novináře přestalo bavit. Jako na zavolanou teď přišla onačejší zpráva z Austrálie: kdosi sháněl na bleším trhu nějaký starý kufr a čirou náhodou se na něj vysypaly neznámé nahrávky a fotografie Beatles.   Lidové noviny věru nebyly jediné, které to považovaly za událost týdne a Nalezení bájného archívu Beatles (17.7.) Z prvních agenturních formulací jsem nabyl podezření, jestli to není kachna. Předpokládaný původní majitel kufru, už osmadvacet let mrtvý Mal Evans, sice patřil k týmu Beatles, ale rozhodně nikdy nebyl jejich zvukařem. Vozil, stavěl i uklízel aparaturu, odháněl (případně naháněl) fanynky a v nejvyšší studiové nouzi bouchl do basového bubnu, zachřestil tamburinou, zazvonil kravským zvoncem, zamíchal lopatou ve štěrku, tleskl nebo doplnil sbor. (I ve Žluté ponorce). Není ani pravda, že založil nebo objevil rockovou skupinu Badfinger; pouze předal její demo nahrávku Paulu McCartneymu. Tomu byl také na svatbě za svědka. Mal Evans se mihl i třemi beatlovskými filmy. Nejdéle prodlel coby plavec, který se v Help! opakovaně pídí po Bílých útesech doverských.    Těžko si také vysvětlit, proč by se Evans jen tak zbavoval nahrávek Beatles. Je přece známo, že patřil mezi ty spolupracovníky skupiny, kteří se po jejím faktickém rozpadu v roce 1969 ocitli na pokraji bídy a snažili se proto zpeněžit vše, co jim jako památka na slavné dny zbylo. Ale řekněme, že už třeba nebyl schopen kontrolovat své jednání. Nasvědčovala by tomu i jeho smrt: 5.ledna 1976 ho zastřelili policisté v Los Angeles, kteří se omylem domnívali, že ohrožuje svou bývalou ženu pistolí. Byla to jen hračka. Obsah australského kufru se prý odhaduje na stovky tisíc liber. Protože případná cesta do dražební síně bude nepochybně dlouhá a složitá, noviny se mohou těšit. A co my, kteří Beatles známe a máme jejich hudbu rádi?    Že by nahrávky z kufru vydaly nějakou neznámou perlu, je – bohužel – téměř vyloučené. Lennon s McCartneym nepatřili k autorům, kteří své nové písně buď okamžitě hrají nebo okamžitě zapomínají. (Jako třeba Petr Hapka. Například dávné melodie svých dětských televizních písniček si nezapamatoval a notový záznam i nahrávky s Matuškou se ztratily.) Australský kufr není prvním a možná ani posledním nálezem, od něhož si milovníci Beatles mnoho slibovali. Výsledkem bývá v nejlepším případě nějaká lepší či aspoň zajímavá verze písniček, které dávno známe z oficiálních nebo z pirátských desek. Před deseti lety jsme to zažili u dvojalba rozhlasových snímků Live At The BBC a potom i na snímcích z televizního seriálu Anthology. Ukázalo se, že John Lennon měl pravdu, když před svým předčasným tragickým odchodem ještě stačil jednoznačně říct, že Beatles všechno nejlepší už dávno vydali.    Otázka je, kolik z toho nejlepšího se hraje třeba v našich rádiích. Kdo si dá práci sdělit posluchačům obsah tak výjimečných textů, jakými oplývají alba Rubber Soul, Revolver nebo Sgt. Pepper. Koho napadne zahrát bez přerušení z alba Abbey Road čtvrthodinový výběr (od You never Give Me Your Money po The End), zamýšlený McCartneym a producentem Georgem Martinem jako písničková symfonie. Objevovat kufry lze jen občas, ale nadčasové hudební hodnoty kdykoli.