Blázen, Rath, král a kat Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 25. 10. 2005 (3509 přečtení) S komunistickým bludem Vojtěcha Filipa (LN, 20.10.), že Jan Rejžek o sobě tvrdí, že je kritikem a přitom nikdy nic nedokázal, to vezmu zkrátka. Rejžek nemusí nic tvrdit. Patřil k hlavním autorům Dorůžkovy i Titzlovy Melodie, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (kde je mu, samozřejmě, věnováno heslo), moderátorům prestižních festivalů (Valašský špalíček, Lipnice). Kolik jiných kritiků dokáže uvádět přímé televizní přenosy zahraničních hudebních událostí? Mnohem bludnější jsou cesty politizujícího lékaře Davida Ratha. Zblízka jsem tu tvář kdysi viděl na večírku u Jiřího Dienstbiera. Mezi veselými hosty vypadala nejistě, jakoby se neměla kam vrtnout. Její tříletý vztah s ODS skončil a nový s Dienstbierovými liberály se ještě nerozvinul. Kde by mě napadlo, že ten rozpačitý bledulka se prožene stranickým spektrem až úplně doleva a bude odtud hlavu státu titulovat vrtošivým staříkem a posílat ji „spíš“ na psychiatrii! A to všechno jen proto, že Václav Klaus odmítá, aby předseda lékařské komory Rath byl zároveň ministrem zdravotnictví. „Nemluvil a jenom řval, co nedal, to sliboval, ale na svá bedra vzal funkcí hromadu,“ zpívali Voskovec s Werichem, když kancléř Adolf Hitler odstranil stařičkého německého prezidenta Hindenburga, „prohlásil se za blázna, za krále, za kata…a tak z kata a blázna vznikla hodnost svérázná, vylíhnul se nový tvor, blázen diktátor.“ Jak osvobozující bylo hrát chytrým posluchačům klubových diskoték to pohádkové podobenství v době, kdy generální tajemník Gustáv Husák (oblíbený Filipův politik) provedl totéž Ludvíkovi Svobodovi a nechal se zvolit i prezidentem! Aby tenkrát mohli vzdorujícího Svobodu odvolat, museli komunisté během několika hodin změnit ústavu. Hraničí až s roztomilostí, že totéž teď napadlo Ratha: změnit stanovy lékařské komory. Což, doufejme, nepůjde tak automaticky jako v předlistopadovém parlamentu kývalů z Národní fronty. Znervóznělý Rath střečkuje i jinak. Je posedlý představou, že Klaus ho dlouhá léta „nenávidí“, že si na něm léčí „nějaký svůj mindrák\\\\\\\" a že to může vést k ústavní krizi. Blouzní prezidentově odvolání. Premiér Paroubek ještě před několika dny v rozhlasovém rozhovoru s Václavem Moravcem poklidně uvažoval také o jiném, odborně zdatném ministrovi; jeho slabinou je prý pouze to, že jsou s Paroubkem přátelé. Načež navrhl Ratha. A Klause přelišačil tím, že z Ratha udělal prvního náměstka ministra. Ten vtrnul do úřadu a začal čistky. Neříká jim však noc dlouhých nožů, protože se naučil v politice chodit. Rath patrně dovede i leccos jiného a za příznivějších okolností by možná – to jako laik neposoudím – zdravotnictví pomohl. Kdyby Paroubkovi šlo skutečně především o tuto zemi, mohl navrhnout jiného ministra, Ratha mu dát k ruce a předejít jakékoli krizi. Paroubkovi se však příliš zalíbily půtky s Klausem, kdo z koho. Zapomíná, že svým ranařstvím jen utvrzuje utvrzené a ztrácí nerozhodnuté voliče, kteří jindy mají ke Klausovi výhrady a v Paroubkovi zpočátku viděli věcného,přímého politika.