Jakým proudem plout Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 28. 11. 2005 (3921 přečtení) Padá listopad a také lidé, kteří i k mému životu něco přidávali. Taneční kritička a publicistka Danuše Paseková (83), jejíž zájmy a radosti kdysi osvěžily i semaforské zákulisí. Dramaturg, novinář, organizátor (i koncertů Rolling Stones, Baezové, Paula Simona aj.) a pedagog Martin Hrabák (52), jeden z mála, co se raději nechali vyhodit z práce, než by mlčeli k uvěznění Václava Havla. Experimentální básník a špičkový jazykovědec Miroslav Červenka (73), vysokoškolský kantor onoho mizejícího, neprestižního typu, který nenařizuje studentům zkušební termíny. “Až to budete umět, přihlaste se sám.” Na moje antidiskotéky vodíval v 70.letech hlavně své syny, dojímalo mě však, že tomu věnoval i své sobotní večery. A také mi odešel Milan Dufek (61), zpěvák i textař skupiny Rangers, kamarád do kdejaké hry. Určitě do míčového sedmiboje dvojic, kde jsme se utkali mnohokrát. Sám věděl, že není pěveckým koncertním mistrem. “Člověk se tam úplně zblázní, vystříkáš hlasivky do mikrofonu a končíš. Den dva a zase je to dobrý.” Šel do toho jako do basketbalového utkání. Jenomže zatímco v lize zahříval lavičku náhradníků, u Rangers byl sólistou. Však je také spolu s Antonínem Hájkem založil. Předtím už spolu ministrovali u sv.Václava a zahájili studia na strojní fakultě. A než stačili s ostatními Rangery zazpívat, že jsou promovaní inženýři, už byli slavní - a taky znormalizovaní do Plavců. Ale nejen tohle charakterizoval Hájek, když v roce 1971 řekl: “Jsme sice folk kapela, ale v určité komerční úpravě.” Svůj repertoár i styl postavili na anglosaských popfolkových vzorech, především na skupinách New Christy Minstrels a Seekers. Hitové melodie šly s českými texty dobře do pusy inženýrům a do uší posluchačů. Na koncerty Rangers zkraje chodili i Horníček se Svitáčkem. První dvě alba, zelené a červené, mi byla milejší než cokoli udělali potom. Snažili se o chytrou zábavu, celý jeden televizní scénář jim napsal Jan Vodňanský. Ale komunistického mocipána neošálíš: i když v titulcích uvedli jiného autora, neprošlo to. Nejníže klesli na stupnici zábavy - o jiných měřítcích ani nemluvě – albem původních skladeb Sláva, vydaném “k 30.výročí osvobození Československa sovětskou armádou”. Ze všech otázek, které se kdy kolem Rangers-Plavců vyskytly, není dodnes zodpovězena ta nejdůležitější: Co je to střední proud? Nechci po dnešních rozhlasových a televizních dramaturzích, aby teoretizovali, ale aby využili hudbu, která se svou přístupností a jakostí podobá té, jakou svého času nabídli Rangers, Ulrychovi, Rottrová i Petr a Pavel Novákovi. Uznávám, že taková Bittová nebo Voňková jsou spíš pro náročné. Ale nechápu, proč Navarovou, Malou lesní Jablkoň, Radůzu, Plíhala, Nohavicu, Spirituál kvintet, Nezmary, Traband, Redla, Hammela nebo Žbirku, zkrátka inteligentní střední proud, nehrají častěji zvláště v Českém rozhlase. Onehdy jsem ke svému zděšení zjistil, že tam na disku nemají ani první Prúdy, jedno z nejlepších alb naší populární hudby.