Uhranuti Mussolinim

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře
Vydáno dne 15. 05. 2006 (4226 přečtení)




Ten Peňás se snad z naší porážky zbláznil, napadlo mě v roce 2000, když jindy uvážlivý kulturní publicista nazval italského fotbalového rozhodčího Pierluigiho Collinu reinkarnovaným Mussolinim jen proto, že holohlavý sudí proti nám na mistrovství Evropy odpískal v předposlední minutě zápasu s Nizozemskem penaltu.

Zatímco Collina byl mezitím pětkrát vyhlášen nejlepším rozhodčím na světě, přízrak fašistického vůdce Benita Mussoliniho, který cestou k moci vraždil své politické odpůrce, se k nám znovu vrátil, tentokrát v ústech zpěvačky a novinářky Yvonne Přenosilové. V pořadu Českého rozhlasu 2 (Jak to vidí, 28.dubna) odpověděla moderátorovi Aleši Ciublkovi: „Když pan Paroubek řekne, že todleto je blbec, nebo že, jo, on trošičku má i tu gestikulaci pana duceho Mussoliniho, ale nechci mu říkat, jak skončil pan Mussolini. Ale pravda je, že dneska už tyto doby nevládnou, ale pan Paroubek může přijít velice rychle o svůj post.\"

     Co Přenosilová nechtěla Paroubkovi a posluchačům říct naplno? Že partyzáni Mussoliniho zlynčovali, zabili a pověsili za nohy na náměstí v Miláně. Yvonnino „dneska už tyto doby nevládnou“ vyznělo ve dnech, kdy ze všech novin právě koukal šeredně zmlácený komunistický poslanec Jiří Dolejš, nešikovně a nejapně.

     Podle Kodexu Českého rozhlasu „Průvodce (moderátor) živého vysílání si musí udržet přehled nad situací a být připraven reagovat na neplánované skutečnosti.“ Cibulka nereagoval. Ředitel stanice Jiří Vejvoda ho z tohoto (žádného jiného) pořadu odvolal, generální ředitel ČR Václav Kasík odvolání podpořil a někteří komentátoři se do nich od minulého čtvrtka obouvají. V MF Dnes tři: Karel Steigerwald (11.5.: Pozor na Paroubka, mohli by vás odstavit; 12.5.: Svoboda je nepřehledný řev z pralesa, nikoliv úředně vyvážené ticho), Josef Chuchma (13.5.: Korektnost, sestra lži) a Marek Wollner (13.5.: Český rozhlase, roň slzy! Tvé nezávislosti je konec.)

     Komu jde skutečně o svobodu slova, komu jen o Paroubkovu porážku a kdo chce hlavně zprivatizovat druhý, třetí či další program Českého rozhlasu – to je pro mne ze steigerwaldovského řevu nepřehledné. Kvůli svobodnému zacházení se slovem jsem ztratil mnohokrát v životě práci, i rozhlasovou. Mám tedy nejen čisté svědomí, ale i zvýšenou citlivost na „podobné praktiky, které připomínají minulost,“ o níž píší poslanci Táňa Fišerová a Svatopluk Karásek, kteří považují Cibulkovo odvolání za nepřiměřené.  Nebylo by mi zatěžko znovu veřejně polemizovat i s vedením ČR, kdybych sdílel Karáskův názor.

     Za mě však nečekaně promluvil Pavel Verner (Právo, 13.5.). Přenosilové dodatečně poradil „Jak chytře by vypadalo, kdyby dokázala najít nějaký výrok Paroubkův, srovnala ho s nějakým historickým výrokem Mussoliniho a shledala je podobnými“ a Cibulkovi připomněl, „jak rozhlasoví moderátoři Pokorný nebo Hoffman dovedou rázně utnout pokusy posluchačů i hostů ve studiu překročit hranice slušnosti.“

     Slušnost i vůči tomu, kdo je mi protivný – to je, oč běží.