Čunek neví, kde začíná politikova osobnost

Autor: Jiří Černý (jiri.cerny@nacerno.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 6.11.2007
Vydáno dne 06. 11. 2007 (10744 přečtení)




Sám se nevzdá. Pokud ho dnešní mimořádná celostátní konference KDU-ČSL neodvolá, Jiří Čunek je rozhodnut straně, která se už názvem přihlašuje ke křesťanským zásadám, i nadále předsedat. Předem slíbil, že svým kolegům odpoví na všechny otázky. „Včetně těch miliónů.“ Jako kdyby šlo hlavně o to, jestli měl v letech 1996 – 97 právo brát přídavky na čtyři děti a zároveň mít na účtu přes tři milióny.

Dokud měl proti sobě jen neprokazatelné svědectví své bývalé sekretářky, odmítal jsem všeobecné volání po jeho vicepremiérské hlavě. (HN, 26.6.2007, Čunek může vládu opustit, novinář své svědomí ne.) Někdejší podezření z korupce teď, bohužel, překonala jistota o politikově nevědomosti.
Čunek neví, co je integrita osobnosti, její celoživotní soudržnost a neporušenost.
Jinak by se nemohl ptát, co je nám do jeho chování v dobách, kdy ještě neměl veřejné funkce. Chápal by mé občanské přání, aby politický reprezentant nebyl pouhým průměrem mých dobrých a špatných vlastností. Nejenže by – v souladu s Biblí – „nepromluvil křivého svědectví,“ ale ani by se nevykrucoval, nezatloukal a nezlehčoval svá pochybení.
Čunkův vicepremiérský pád nebyl tím nejhlubším, jaký jeho i KDU-ČSL může stihnout. Ještě škodlivější by byla snaha mírnit diskusi ve vlastní straně voláním po jednotě a klidu, případně všechno svést na opoziční konkurenty a novináře. „..chlap, který dovede vychovat čtyři děti, nemůže být takový dacan, jakého z vás dělají rozdychtění novináři.“ (LN, Dopisy čtenářů, 5.11.) Tudy ovšem cesta k Čunkově obhajobě nevede, čtyři děti vychoval i mimořádně inteligentní a pracovitý Dr. Joseph Goebels.
Lidovci mají při hledání Čunkova nástupce dvě špatné možnosti: 1.Najít předsedu dočasného, překlenovacího, nějakého Jana Kasala, ale ne tak okoukaného. 2.Vybrat Kasalův protiklad, „muže činu“, jiného Čunka nebo Kalouska. S oběma variantami se pravděpodobně dá – navzdory průzkumům – opět ve volbách dosáhnout pětiprocentní hranice. Tedy znovu „být při tom“, až vznikne další vláda.
Třetí možnost je zvolit předsedou (předsedkyní) osobnost s nepochybným mravním kreditem, třeba i neefektní a míň známou. Ostatně ani Josef Lux hned nezářil jako hvězda. Před rokem měli lidovci jeden docela slušný typ: Vlastu Parkanovou. (Slušnosti člověk nepozbývá zpěvem jedné nejapné agitky.) Dali tehdy přednost vsetínskému vítězi senátorských voleb...
Být členem KDU-ČSL, určitě bych se o tom poradil také s biskupem Václavem Malým a s Tomášem Halíkem. Myslím, že oba sjezdí republiku více než mnozí politikové, vědí, koho si kde váží (nejen farníci) a rozeznají nadějné organizátory od krátkodechých populistů. Bylo by nešťastné, kdyby Čunkovo selhání posloužilo jako pražský centristický bič na „lidi z okresů“.
Nikdo jiný než celistvá osobnost by neměl být také příštím českým prezidentem. Úplně jinými měřítky se při jeho volbě před pěti lety řídili někteří vlivní sociální demokraté. Nominovali i Jaroslava Bureše, který svůj vstup do předlistopadové KSČ obhajoval tím, že to udělal jen z pracovních důvodů. Měřeno názorovou soudržností byl proti němu komunistický kandidát Miroslav Kříženecký učiněný Mistr Jan Hus.
Václav Klaus měl tenkrát vyhraněného soupeře ve filozofovi Janu Sokolovi, dnešním děkanovi Fakulty humanitních studií UK. Dokonce tak vyhraněného, že jeden z publicistů varoval v TV Prima i před Sokolovým vztahem k Bavorsku (?) a k církevním restitucím. Se zájmem jsem proto teď sledoval téhož komentátora, kterak v ČT označil kandidaturu případného Klausova oponenta Jana Švejnara coby „tahání králíků z klobouku“. Neupírám Bohumilu Pečinkovi jeho setrvalou libost ve Václavu Klausovi, jakkoli tato náklonnost místy hraničí s podmíněným reflexem. U profesionála však vylučuji, že by o Švejnarovi nevěděl ani to co ČTK. (Kritik Klausových reforem, ekonomický poradce Havlův, v roce 1997 uvažovaný premiér.) A jindy naléhavá Daniela Drtinová se kolegy Bohumila už dál neptala.
S vyhledáváním důvěryhodných osobností to budou mít těžké nejen dneska lidovci a v únoru zákonodárci.