Černý Jiřímu Voskovcovi (Dokumenty 3)

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Články v novinách, Zdroj: Archív JČ
Vydáno dne 02. 01. 2008 (3505 přečtení)




V Praze, ve středu ráno 27.9.78 - Vážený a milý pane Voskovec, spěchám, abych trochu osvětlil telefonát ze včerejšího podvečera, z festivalu V&W v Radlicích. (Než Vám tenhle dopis dojde - dojde-li - budete se na to asi těžko rozpomínat, ale co se dá jinak dělat?)

Mně bylo asi špatně rozumět; Vám skvěle a lidé v sále byli přešťastní. Kdyby se ten rozhovor dal nastavit do teď, tak bych Vám řekl například, abyste pozdravoval Honzu Třísku, který by se možná rozpomněl, jak jsme spolu chodili do evangelické mládeže a hráli rugby v lese. On pak zamířil do Národního divadla, já do redakce Mladého světa. Odtud jsem vám v r. 1964 psal a poslal něco ke čtení. Vaši odpověď nejsem sto - je to ostuda, já vím - najít, asi jsem ji tak dlouho ukazoval, až jsem ji ztratil.
Pak by mě taky měl znát a cokoli Vám o mně povědět Váš nakladatel. (To je hrozně blbé za sebe takhle shánět informátory, ale co dneska není aspoň trochu blbé?)
Znova jsem Vám psal za moc let, někdy vloni. Nejdřív na starou adresu, to přišlo zpět. Pak mi dal Honza Vodňanský novou. To asi nedošlo.
Takže jsem Vám byl včera v tom nenadálém telefonu cizí.
Celovečerní pořad - buď o Osvobozeném jako takovém, nebo o Ježkovi nebo o Vás dvou - jsem za posledních osm let dělal už mockrát, ale takový celotýdenní festival jako v Radlicích poprvé. Nápad s telefonátem není můj, ale Ivana Dvořáka, hlavního pořadatele z tělovýchovné jednoty Nohyb. (Takoví turisti, zkrátka.)
Večer vypadaá tak, že pouštím do reprodukčních beden Vaše desky, případně pásky, a trochu to komentuji. Vozívám tam i Frances Ježkovou, proto mohla včera mluvit s Vaší paní.
Vaše telefonní číslo mám od Vodňanského a nemustí se bát, že ho budu dávat dál, však jsem četl ten dopis, kde jste popisoval noční telefonáty některých Čechomedánů...
Budu končit. Jednak, abych se zas připravil na večer, jednak mám pořád blbý pocit, že se Vám to vůbec nedostane do rukou. Když dostane, tak mi, prosím, pošlete řádek, stačí jediný.
Děkuju Vám za všechnu srandu, co jsem kdy kvůli Vámn užil a užiju, za sílu, která i na mě jde z Vašeho vztahu k práci, a za včerejší večer. Nemohl jsem radostí, rozčilením a kdoví, čím ještě ani spát.
Váš čtenář a posluchač Jiří Černý