Komunisté mají už málo sil? Jazykových určitě Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 20.05.2008 Vydáno dne 23. 05. 2008 (3415 přečtení) „Sil už málo mám, tak nechte mě plout“, zpívaly komunistickému sjezdu tři rozladěné hlasy s jednou kytarou. Lodní tématiku si oblíbil i rozverný uvaděč u vchodu: „Mandáty do ruky, aby vás tam pustili. Pokud nemáš, na shledanou. Po Labi do Prahy, jste tam za hodinku.“ Nakonec sjezd přece jen odhlasoval, že novináře vpustí i bez mandátů. „Zvýšíme své ambice a staneme se opravdovou, chcete-li, štikou politické scény,“ vyslechli si od staronového předsedy Vojtěcha Filipa. Podle novácké televize to v královéhradeckém hotelu Černigov vypadalo na vodní veselici. Být tam, rád bych se folkového tria zeptal na pár věcí. Ne, proč soudruhům zrovna zpívali lidovou písničku Sloop John B. Ale jestli třeba vědí, že kalifornská skupina Beach Boys, která melodii světově proslavila, provolala při svých koncertech v Praze a v Bratislavě slávu reformnímu komunistovi Dubčekovi a pak už ji nikdy nikdo do okupovaného Československa nepozval. A že českou verzi nahráli Rangers, které husákovští normalizátoři nechali dál plout pouze jako Plavce. Anglicky se už totiž žádná skupina až do listopadu 1989 jmenovat nesměla. Zkrátka takové stranické školení. Pro soudruha předsedu i jedno menší jazykové. Že říká ten distanc, to vzal ďas; v usnesení už všichni budou pravopisně správně "hájit jasnou distanci KSČM od negativních stránek bývalého režimu.“ Ale vítat brazilského hosta Josého Carvalha špatnou výslovností jeho jména by bylo trapné i od sportovního reportéra. Ne Chosé Karvalo, ale, prosím, portugalsky Žozé Karvalju. Štikovitý Filip taky zajímavě kříží – jak jsem slyšel na prvního máje – dikobrazí satiru s rozšířenou písňovou obrazností: „Vláda se plazí se shrbeným hřbetem do Washingtonu a slibuje hory, doly, černý les.“ Předseda zřejmě zpívá i slibuje kudy chodí a už se mu to navzájem plete. Hned po vládě to od něj nejvíc slízli Zelení. „Po volbách začali přesně podle otřepané fráze sloužit jako ti užiteční idioti pravici, ač voliče sebrali na levé straně politického spektra.“ Zelení umožnili pravici vládnout a leckde v Praze porazili komunisty. Chápu, že obojí Filipa rozčiluje. Až z toho ztrácí vypravěčskou nit. Nebo ji nedohlédnu? Tak popořádku: výrok o užitečných idiotech se připisuje Leninovi. K otřepanosti citátu jsem několikrát, přiznávám, přispěl i já. Stejně jako třeba čtyři autoři Dějin Ruska, vydaných u nás v roce 1996. V pasáži o Kerenského Prozatímní vládě vysvětlují: „Socialisté byli přesvědčeni, že by mladá demokracie měla dát prostor i radikálům, tj. bolševikům. Svou snahou o spolupráci s bolševiky si však nezískali ani jejich uznání, ani spojenectví. Pro bolševiky byli jen – jak o nich psal Lenin – užitečnými idioty.“ Jenže z anglické Wikipedie zjistíte, že „užiteční idioti“ (useful idiots) se v literatuře vyskytují až 24 roky po Leninově smrti. Buď to tedy Lenin takhle neřekl nebo se cosi ztratilo vinou překladů. Jakou nebo čí frází jsou vlastně bičováni Zelení? Sám Filip ví. Pro smysl a užívání domnělého či skutečného výroku je ale podstatný osud někdejších socialistů (eserů). Bolševici se jim za všechno odvděčili v roce 1922 obžalobou z „protisovětské kontrarevoluce ve spolupráci s imperialistickými kruhy.“ Velkým zločinem eserů bylo i to, že chtěli svobodné volby do sovětů. Po důrazných protestech II.internacionály bolševici povolili obžalovaným zahraničního obhájce a slíbili, že eseři nebudou odsouzeni k trestu smrti. Když odmítli slib dodržet, obhájce Vandervelde opustil soudní síň. Nakonec esery zachránil Trocký. Vysvětlil Leninovi, že živí budou užitečnější jako živí rukojmí. „Sociálně demokratické strany se,“ kázal Lenin, „nesmějí zříkat ani té nejmenší legální možnosti jak organizovat masy a propagovat socialismus, musí však učinit konec otrockému zhlížení se v legálnosti.“ A ještě jasněji: „Bez řady revolucí je tak zvaný demokratický mír šosáckou utopií.“ Tohle patrně chápe mladý komunista, který během sjezdu prohlásil, že vnímá bolševiky a Lenina jako pozitivní. Česko se ovšem zhlíží v legálnosti a právník Filip už shání státem zakázaným mládežníkům jiné právníky. A tak soudržně, nadávajíce ideovým odpůrcům do idiotů, plují dál a dál v lesy i běsy, jenom pořád ne v háj.