Ať byl Miroslav Moravec cokoli, baryton určitě ne Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 31.03.2009 Vydáno dne 31. 03. 2009 (3914 přečtení) Snad ještě nikdy se nestalo, aby ve zprávách o úmrtí populárního herce byl jeho hlas tolikrát popsán operním termínem – a pokaždé špatně. „Exceloval v dabingu, kde svůj zvučný basbaryton propůjčil inspektoru Kojakovi,“ napsala o Miroslavu Moravcovi ČTK. „Coby excelentní dabér propůjčil svůj basbaryton inspektoru Kojakovi,“ vpodstatě zopakovali agenturní zprávu v idnes.cz a dalších mediích. Označení basbaryton uhranulo kdekoho. Jakoby to bylo cosi ohromnějšího, basovějšího než obyčejný bas. Originálně a úplně vedle trefili v aktuálně.cz: „Ale nejvíc si ho lidé spojují se zvučným barytonem, který propůjčil inspektoru Kojakovi...“ Moravec samozřejmě mluvil typickým basem. Plným a dunivým jako měl Johnny Cash nebo jeho libeňský ctitel a napodobovatel Ladislav Vodička. Většině posluchačů, kteří hlas populárního dabéra okamžitě poznají, na jeho pojmenování vůbec nemusí záležet. Ale kdy jindy už bychom měli přestat lidské hlasy motat než teď? Díky zesnulému Miroslavu Moravcovi totiž dnes kdejaký laik zná alespoň jeden hlasový obor dokonale. Nevím, jestli to někdo statisticky zjišťoval, ale nejvíc hlasů mluví a zpívá ve střední poloze, barytonů. Je jich jak psů. Odhadem tak osm mužských z deseti. Zbytek jsou basisté a tenoři, obojí tudíž vzácní a hájení. Existují, pravda, krajové zvláštnosti. I když ani na Slovácku, tradičně plném vysokých mužských hlasů, nebýval zrovna běžným úkazem takový tvrdonický ultratenor Jožka Severin. A podobně ani v šaljapinovském Rusku nejsou mezi chrámovými zpěváky nazbyt tak zvané pedálové basy, které berou tóny ještě o oktávu hlubší než má Kecal v Prodané nevěstě. (Však si taky učitel zpěvu František Pivoda stěžoval, že jeho žáci nemají ve Smetanových operách důstojné uplatnění. Dneska Kecala se slyšitelnými hloubkami aby pohledal.) V učebnicích zpěvu jsou hlasové rozsahy jasné jak houska na krámě, prostě puntíky v notové osnově. V životě je to dost jiné: nezáleží jen na tom, kdo zpívá odkud a kam až, ale na barvě hlasu i jeho struktuře. Stejně vysoký tón zněl Gottovi světle, tenorově, ale Matuškovi tmavěji, barytonově. Hodně složité je to i s přechody mezi hlasovými obory. Třeba Ivo Žídek i Plácido Domingo se původně školili jako barytonisté. Domingo ostatně nazpíval i titulní barytonovou roli v kompletní nahrávce Rossiniho Lazebníka sevillského. Kdyby se časem nevyvíjeli jako vyslovení tenoři, asi bychom je označovali jako tenorbarytonisty. Říct o nějakém basistovi, že je basbaryton, především znamená ocenění jeho vysokým tónům. Ale nikdo nikdy nenazval basbarytonistou Eduarda Hakena, přestože vyzpíval plným hlasem jednočárkované as, vlastně už tenorovou výšku. Neboť zrnitost Hakenova basu neměla s představou barytonu, natož tenoru, nic společného. U nás se barytonizuje vesele a bez zábran dokonce i mezi hudebními publicisty. Mnohokrát tak byl už baryton přiřčen například Tomu Jonesovi. „Velšský tygr“ sice opravdu zní drsněji než Karel Gott, ale když Gott přebíral jeho repertoár, vyzpívali stejné tenorové výšky a Jones je navíc držel dlouho jak vzpěrač činku při světovém rekordu. U hlasů s výjimečným rozsahem jsme ovšem s počítáním puntíků v koncích. Tam se musíme řídit jen barvou zvuku a samozřejmě rolemi, které takoví fenomeni zpívali nejčastěji. Nejslavnějšího tenoristu světa Enrica Carusa, držitele historicky první zlaté desky za milionový prodej árie Cania z Leoncavallových Komediantů, by jen šílenec překřtil na basistu. I když v jednom představení Bohémy zaskočil v posledním jednání za basistu, který ztratil hlas. Caruso, do té doby malíř Rudolf, si jen stlačil klobouk víc do čela, ustoupil až do pozadí jeviště a přednesl, prý výtečně, loučení filozofa Collina se starým pláštěm. (Dobře zní i v internetové ukázce na YouTube). Vzít nebo i jen slovně půlit Miroslavu Moravcovi jeho herecký bas by měl být terminologický smrtelný hřích. Podobný, jako brát jejich zpěvácké basy Leonardu Cohenovi nebo Nicku Cavovi. Všechny jsou nesporné. Stejně jako jejich sexappeal.