Clapton jako koledník nejiskří

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební recenze, Zdroj: ihned 21.12.2018
Vydáno dne 09. 01. 2019 (74 přečtení)




Hvězdy světové populární hudby vydávaly za všech časů svá vánoční alba skoro mimochodem, jakoby je sypaly z rukávu. Bing Crosby, Frank Sinatra, Nat King Cole, ba i Karel Gott ze Zlaté Prahy. Nic se nezdálo snadnější. Až teprve když Bob Dylan před devíti lety nazpíval album Christmas In The Heart, i leckterý Dylanův nadšenec zrozpačitěl. Zvláštně nad latinským Adeste Fideles. Podobné, snad přece jen trochu příjemnější pocity vyvolává teď album Happy Xmas (Šťastné Vánoce) Erika Claptona.

Je to snad věkem? Že by po pětasedmdesátce i ti největší rockeři vzpomínali o vánocích jen na svou minulost?

Nebo že by se nová a opravdu vánoční písnička ani nedala napsat? I zdivočelí dublinští Pogues svou melodickou pohádkou Fairytale In New York před dvaatřiceti lety přece dokázali, že dá.

Co je a není tradicionál

Claptonovo vánoční album začíná i českému uchu povědomě: White Christmas. Aspoň posluchačům orchestru Karla Vlacha. „Já sním o Vánocích, bílých..“ Evergreen Irvinga Berlina. Přes padesát miliónů prodaných desek, včetně nejslavnější s Bingem Crosbym. Claptonův zpěv zní pokorně a uctivě, hezky.

Problematičtější jsou další dva hity z Crosbyho zpěvníku. Jingle Bells a Silent Night. Prý tradicionály. Čili lidová písnička nezná autora a dá se zpívat i hrát jakkoli. Jenže Jingle Bells – Rolničky – složil a v roce 1857 uvedl v Bostonu James Lord Pierpont. V Claptonově úpravě hudba míří šest minut odnikud nikam, jakási hodně natažená variace pro bicí a perkuse. Je zbytečné zdůrazňovat, že Louis Armstrong, Ella Fitzgeraldová nebo Beatles, každý úplně jinak, si s tím poradili hravěji.

Ovšem označit za tradicionál i Tichou noc neboli Silent Night se na hudebníka Claptonovy pověsti prostě nesluší.

Vánoční píseň Stille Nacht, Heilige Nacht, Tichá noc, přesvatá noc, na slova Josepha Mohra složil Franz Xaver Gruber.  Oba Rakušané jsou bezpochyby autory jedné z nejpopulárnějších písni devatenáctého století. Těžko bychom hledali kolem sebe člověka, který si ji alespoň jednou v životě nezazpíval. A protože poprvé zazněla přesně přede dvěma sty lety 24.prosince, má vzácné narozeniny. Melodii složil jednatřicetiletý varhaník a učitel Franz Gruber, původem však tkadlec, pátý ze šesti dětí. Napsal asi devadesát skladeb včetně slavnostní mše, do dějin se zapsal písní Tichá noc. Šest jejích slok zveršoval mladý kněz Joseph Mohr. Shodou okolností navštívil právě na Štědrý den roku 1818 ve škole učitele hudby Grubera. Ukázal mu svou báseň a požádal ho, jestli by k ní nenapsal hudbu a kytarový doprovod, aby ji  mohli se sborem zazpívat o půlnoci. Dodnes není známo, proč Mohr chtěl novou koledu, ani proč namísto varhan požadoval doprovod kytary. Dokonce až do roku 1994 nebylo úředně doloženo hudební autorství Franze Grubera. Mnozí je připisovali vídeňským klasikům Haydnovi, Mozartovi nebo Beethovenovi. U nahrávky Erika Claptona z alba Happy Christmas je ale namísto autorství uvedeno vychytrale, leč nepravdivě, lidová píseň. Peníze si vezmou ti tři, kteří jsou uvedeni jako aranžéři. Udělali z toho vlastně sborový pochod. Smyslu nabývá až s Claptonovým sólovým vokálem.  

Podobně se to má s „tradicionálem“ Away In A Manger (Tam v jesličkách. Autora původního textu neznáme, hudbu však napsali v 19.století William J.Kirkpatrick a James Murray.

Ze soulového slabikáře  

Afroamerických bluesových kytaristů potkal Clapton během své kariéry mnoho. Vánoční album kromě nich nás upozorňuje i na některé neprávem opomíjené zpěváky. Everyday Will Be Like A Holiday připomíná dívčí kvartet Sweet Inspirations, Christmas Tears jednoho z řady Kingů, rockového Freddieho, a dvě skladby, It´s Christmas a Home For The Holidays, od soulmana střední generace Anthonyho Hamiltona.

V prvních dvou písničkách se Clapton ke svému dobru spíš nechal vést silnějšími původními předlohami. Zopakoval to i v Hamiltonových skladbách, snad ve snaze ukolébávat zas poněkud jinak. Tady to vyšlo nějak ploužákovitě, nová inspirace prostě nebyla dost silná.

Ještě nepovedeněji zní, kdoví proč, Christmas In My Hometown. Jako běžný kytarový popěvek. Přestože černošský interpret country music Charley Pride tomu dával vánoční pohodu.

Zato blues Lonesome Christmas jakoby sem zabloudilo zdaleka, až z tradice západního pobřeží před vznikem rokenrolu. A člověka napadne: čím by tohle album bylo blíž blues, tím by se líp poslouchalo a nedostatek jmelí a svíček bychom spíš oželeli.

Vánoční pecka pro Presleyho, Reddinga i Springsteena

I pro zaryté rockery je určitě pohlazením ukolébavka Merry Christmas Baby. Její autor Johnny Moore neměl v roce 1947 žádný menší cíl než složit něco tak oblíbeného jako byly Bílé Vánoce s Bingem Crosbym. I když to se nikdy nepodařilo, skladba se tomu historicky vzato zvolna blížila. Měli s ní úspěch Chuck Berry (1957), Mae Westová (1966), Otis Redding (1968), Elvis Presley (1971), Bruce Springsteen (1987) nebo B.B.King (2001).

Z úplně jiného hudebního názoru vychází závěrečná nahrávka alba. Have Yourself A Merry Little Christmas uvedla poprvé ve filmovém muzikálu Meet Me In St.Louis v roce 1944 Judy Garlandová, kvůli které se mladý Josef Škvorecký začal učit anglicky.

Těžko tvrdit, že by se Eric Clapton svým vánočním albem zavděčil i Škvoreckému. Tématicky možná ano.

Všechny ty písničky, ať už vyslovené koledy nebo ne, jsou opravdu o Vánocích. O jejich hudebním rázu to platí tak napůl. Určitě nejsou aranžovány na jedno brdo. A určitě taky nemají společnou hudební řeč. Chybí jim tedy to, čím se naopak dosud vyznačovala téměř všechna Claptonova alba.

Ne že by si z nás někdejší kytarový Bůh dělal legraci, jak někteří v podobné situaci podezírali Boba Dylana. Prostě pojal Vánoce doslova jako čas oddechu.

Je čas, kdy se bluesuje, a je i čas, kdy se odpočívá. Ne každý umí oboje. A nemáme všichni stejné uši ani duši.