Nacerno.cz

              

Vydáno 15.09.04 Týdenní komentáře->Lidovky

Smutek bývalých přátel a tlampačových rozchodů
Začnu vlastními starými příběhy, abych vás připravil na nový, mnohem smutnější, Jirousův a Karáskův.

    V bigbeatové éře navrhoval mladý skladatel, aby mi postavili pomník ve tvaru kytary. Deset let nato jsem sepsul jeho vítěznou píseň z Bratislavské lyry a on na mě poslal hanopis do všech stran včetně komunistické.


     Před pár lety se spolu soudili dva bývalí kamarádi, novinář a písničkář. Oba jsem znal, oba mi psávali lichotky, až se papír červenal. Každý z nich očekával, že uznám jeho pravdu. Oběma jsem vysvětloval, jak je to pro mne těžké. „Opravdu je vás hodno, aby byl J.N. váš kamarád? Neberte mi, prosím, zbytek iluzí,“ úhledně žádal novinář. Písničkář mi naškrabal na koresponďák, abych si nehrál na mravokárce.


            Když jsem se během krize v ČT postavil za vzbouřence, napsala mi přítelkyně z rozhlasu dopis plný údivu a zklamání. Vyčetl jsem, že mě až do té doby považovala za mravní autoritu a s tím že je tedy navěky konec. Totéž v jednodušším vydání se opakovalo po mém kritickém sloupku v LN o Sazka Aréně; tentokrát si svůj názor na mě hodlal měnit kamarád, se kterým jsme hrávali závodně košíkovou.


     Pokaždé jsem musel spolknout ztrátu vztahů, které mě obohacovaly. Neboť přátelství není holubník, jak říká dirigent Libor Pešek. Mohl jsem se jistě ptát, zač to všechno stálo, když se to zhroutilo na jediné názorové neshodě. Jenomže přátelství není jen holý rozum. Pak by bylo nejlepší se kamarádit s počítačem, co je chytřejší než Kasparov.


     Jedna z nejsilnějších přátelství jsem poznal mezi undergroundovými umělci, souzenými v roce 1976. Tam skutečně platilo: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Když se větší část „viny“ valila na Ivana Martina Jirouse, nabízel se ke stejnému podílu na vězení i Svatopluk Karásek. Komunističtí prokurátoři a vyšetřovatelé žasli.


     Dnes je kněz Svatopluk Karásek poslancem a básník Ivan Jirous kandidátem na poslance. Karásek podporuje koaliční vládu, Jirous píše Stanislavu Grossovi, že „otevřený fašismus, který nastolila vaše odporná vláda, již promíjet nemůžeme. Žádáme okamžitou finanční a morální kompenzaci všech osob, které byly poškozeny vaším zásahem vůči účastníkům CzechTek…“


     Jirous coby promovaný historik umění samozřejmě ví, že v jakémkoli „otevřeném fašismu“ by už byl v kriminále. Ví, že zdejšího premiéra může častovat fekálními slovesy až do němoty. Neví však, co je přátelství. Jinak by je nevypovídal tak hlučně a okázale jako ve svém vzkazu Sváťo! (LN 31.8.) Jirous připomíná, jak mu Karásek ze švýcarského exilu vzkazoval do valdického vězení: „Božího soudu se nebojím, ale bojím se Martinova soudu.“ Jenomže mezi valdickým a dnešním Jirousem není, bohužel, úměra. Ani nemusí Karáskovi vzkazovat, aby se jeho odsudku nebál. Není čeho.    


            


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


Smutek bývalých přátel a tlampačových rozchodů 


Začnu vlastními starými příběhy, abych vás připravil na nový, mnohem smutnější, Jirousův a Karáskův.


     V bigbeatové éře navrhoval mladý skladatel, aby mi postavili pomník ve tvaru kytary. Deset let nato jsem sepsul jeho vítěznou píseň z Bratislavské lyry a on na mě poslal hanopis do všech stran včetně komunistické.


     Před pár lety se spolu soudili dva bývalí kamarádi, novinář a písničkář. Oba jsem znal, oba mi psávali lichotky, až se papír červenal. Každý z nich očekával, že uznám jeho pravdu. Oběma jsem vysvětloval, jak je to pro mne těžké. „Opravdu je vás hodno, aby byl J.N. váš kamarád? Neberte mi, prosím, zbytek iluzí,“ úhledně žádal novinář. Písničkář mi naškrabal na koresponďák, abych si nehrál na mravokárce.


            Když jsem se během krize v ČT postavil za vzbouřence, napsala mi přítelkyně z rozhlasu dopis plný údivu a zklamání. Vyčetl jsem, že mě až do té doby považovala za mravní autoritu a s tím že je tedy navěky konec. Totéž v jednodušším vydání se opakovalo po mém kritickém sloupku v LN o Sazka Aréně; tentokrát si svůj názor na mě hodlal měnit kamarád, se kterým jsme hrávali závodně košíkovou.


     Pokaždé jsem musel spolknout ztrátu vztahů, které mě obohacovaly. Neboť přátelství není holubník, jak říká dirigent Libor Pešek. Mohl jsem se jistě ptát, zač to všechno stálo, když se to zhroutilo na jediné názorové neshodě. Jenomže přátelství není jen holý rozum. Pak by bylo nejlepší se kamarádit s počítačem, co je chytřejší než Kasparov.


     Jedna z nejsilnějších přátelství jsem poznal mezi undergroundovými umělci, souzenými v roce 1976. Tam skutečně platilo: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Když se větší část „viny“ valila na Ivana Martina Jirouse, nabízel se ke stejnému podílu na vězení i Svatopluk Karásek. Komunističtí prokurátoři a vyšetřovatelé žasli.


     Dnes je kněz Svatopluk Karásek poslancem a básník Ivan Jirous kandidátem na poslance. Karásek podporuje koaliční vládu, Jirous píše Stanislavu Grossovi, že „otevřený fašismus, který nastolila vaše odporná vláda, již promíjet nemůžeme. Žádáme okamžitou finanční a morální kompenzaci všech osob, které byly poškozeny vaším zásahem vůči účastníkům CzechTek…“


     Jirous coby promovaný historik umění samozřejmě ví, že v jakémkoli „otevřeném fašismu“ by už byl v kriminále. Ví, že zdejšího premiéra může častovat fekálními slovesy až do němoty. Neví však, co je přátelství. Jinak by je nevypovídal tak hlučně a okázale jako ve svém vzkazu Sváťo! (LN 31.8.) Jirous připomíná, jak mu Karásek ze švýcarského exilu vzkazoval do valdického vězení: „Božího soudu se nebojím, ale bojím se Martinova soudu.“ Jenomže mezi valdickým a dnešním Jirousem není, bohužel, úměra. Ani nemusí Karáskovi vzkazovat, aby se jeho odsudku nebál. Není čeho.      


           


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


prosím, zbytek iluzí,“ úhledně žádal novinář. Písničkář mi naškrabal na koresponďák, abych si nehrál na mravokárce.


            Když jsem se během krize v ČT postavil za vzbouřence, napsala mi přítelkyně z rozhlasu dopis plný údivu a zklamání. Vyčetl jsem, že mě až do té doby považovala za mravní autoritu a s tím že je tedy navěky konec. Totéž v jednodušším vydání se opakovalo po mém kritickém sloupku v LN o Sazka Aréně; tentokrát si svůj názor na mě hodlal měnit kamarád, se kterým jsme hrávali závodně košíkovou.


     Pokaždé jsem musel spolknout ztrátu vztahů, které mě obohacovaly. Neboť přátelství není holubník, jak říká dirigent Libor Pešek. Mohl jsem se jistě ptát, zač to všechno stálo, když se to zhroutilo na jediné názorové neshodě. Jenomže přátelství není jen holý rozum. Pak by bylo nejlepší se kamarádit s počítačem, co je chytřejší než Kasparov.


     Jedna z nejsilnějších přátelství jsem poznal mezi undergroundovými umělci, souzenými v roce 1976. Tam skutečně platilo: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Když se větší část „viny“ valila na Ivana Martina Jirouse, nabízel se ke stejnému podílu na vězení i Svatopluk Karásek. Komunističtí prokurátoři a vyšetřovatelé žasli.


     Dnes je kněz Svatopluk Karásek poslancem a básník Ivan Jirous kandidátem na poslance. Karásek podporuje koaliční vládu, Jirous píše Stanislavu Grossovi, že „otevřený fašismus, který nastolila vaše odporná vláda, již promíjet nemůžeme. Žádáme okamžitou finanční a morální kompenzaci všech osob, které byly poškozeny vaším zásahem vůči účastníkům CzechTek…“


     Jirous coby promovaný historik umění samozřejmě ví, že v jakémkoli „otevřeném fašismu“ by už byl v kriminále. Ví, že zdejšího premiéra může častovat fekálními slovesy až do němoty. Neví však, co je přátelství. Jinak by je nevypovídal tak hlučně a okázale jako ve svém vzkazu Sváťo! (LN 31.8.) Jirous připomíná, jak mu Karásek ze švýcarského exilu vzkazoval do valdického vězení: „Božího soudu se nebojím, ale bojím se Martinova soudu.“ Jenomže mezi valdickým a dnešním Jirousem není, bohužel, úměra. Ani nemusí Karáskovi vzkazovat, aby se jeho odsudku nebál. Není čeho.      


           


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


Zdroj:    
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Smutek bývalých přátel a tlampačových rozchodů
(počet příspěvků: 0, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
 bullet  Nejdiskutovanější
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (307)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (97)
Přechytračíme i USA? (93)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist