Nacerno.cz

              

Vydáno 15.05.07 Týdenní komentáře

Nesnesitelná lehkost polemik o nové architektuře
Když řeknu, že Jan Masaryk je hodný, pilný žák, je to vtip? – zeptal se kdysi dotyčného jeho kantor. „Je, ale blbej,“ odvětil syn budoucího prezidenta. Totéž mě napadlo, když současný prezident oslovil občany Prahy 9 ve věci Kaplického projektu: „Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit tomu, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla.“

Václav Klaus možná myslel v legraci i svůj neotřelý nápad s umístěním knihovny namísto zrušených vysočanských továren a primátor Bém tomu pouze z nedovtipnosti odporoval: „Letná byla vybrána předtím. Až poté byla vyhlášena soutěž. Pokud bychom chtěli tu chobotnici, medúzu či blob, jak se to nazývá, jinde, museli bychom vyhlásit novou soutěž.“
Jinak ovšem u nás platí, že když se vztyčují národní monumenty, není čas na srandu.
Pro F.X.Šaldu byl v roce 1912 Obecní dům „konglomerát nechutnosti a absurdností“, Husův pomník od Šalouna „rozmáchlý, na prázdno vyšumělý, beztvarý“ a „skutečným neštěstím, které se nám sesypalo na hlavu, je Suchardův Palacký, také hromádka beztvarosti v širé planině, a ne uzavřený člen výtvarný ve vyšším uzavřeném celku prostorovém.“ Šalda nebyl sám, kdo se s českou secesí moc neskamarádil, ale málokdo jiný to uměl tak napsat.
Můj starší spolužák z filozofické fakulty Ivan Klíma, kamarád, jehož si vážím nejen jako spisovatele, se taky umí rozkošatět: „Nápad vybudovat knihovnu jako prožraným aluminiem obalený nádor je scestný nejen ve vztahu k Praze a jejím obyvatelům, ale i ke knize.“ Prorokuje, že nad Kaplického knihovnou si budou zoufat i naši potomci. Nebudu Klímův hněv zpochybňovat jednomyslným výrokem osmičlenné mezinárodní poroty o vítězství Kaplického. Žádná porota není neomylná a ostatně Klíma je přesvědčen, že „ve výtvarném umění (architekturu nevyjímaje) vládne mafie snobských kritiků a všem a všemu se pochechtávajících uměleckých novátorů.“ Koho má Klíma ve své polemice (LN, 12.3.) na mysli?: „...pan Pollock vylil na plátno pár plechovek barev a ty nechal volně stékat. Právě tím se stal slavným.“
A teprve tohle považuji za Klímův nebezpečný omyl. Předně měřítkem umění nejsou odpracované hodiny: někdo skvělý obraz (román, písničku, operu) těžce vysedí, jiný jakoby vytančí. Štěstí prý sice přeje připraveným, ale někdy sedne i na vola. Měřítkem nemusí být ani umělcova pohnutka: skvosty i kýče, obojí občas vzniká jak z „nejčistších“ pohnutek, tak „jen“ kvůli prachům. A už jen jaksi pro pořádek dodávám, že Pollockovu bleskurychlému „vylévání pár plechovek“ předcházela vysilující – a jeho život ničící – práce. Pokud jde o architekturu, tam o pracnosti návrhů vůbec nemůže být pochyb.
Na první pohled věcnější se zdají námitky některých odborníků. Třeba architektky Yvette Vašourkové: „Okázalá budova, která může stát v Londýně, Dubaji či Šanghaji – budova bez kontextu. To je obraz světové architektury, produkované Star architekty.“ Jenomže nedá se totéž říci o mnohé české gotice, renesanci nebo baroku? Cožpak u nás tehdy nepracovali podobní evropští Star architekti?
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jestliže architekt Radek Martišek zkritizoval na Národní knihovně mj. i to, že bude mohutnější, než vypadá na obrázcích a že bude obtížné ji hasit, Kaplický jeho připomínky označil „jako z obecné školy. Z jakého titulu vůbec tato soukromá osoba kritizuje vítězný návrh vybraný mezinárodní porotou?“ Kaplickému zjevně ujely nervy: jistěže jakákoli soukromá osoba, prezident, metař nebo novinář, může kritizovat cokoli. Ani Vlastimil Ježek, ředitel Národní knihovny, která soutěžní návrhy záslužně vystavila v Klementinu, plně nedomyslel svůj výrok: „Jediná instituce, která soutěž uspořádanou podle regulí Světové unie architektů může prověřit, je opět Světová unie architektů.“ Zní to jak z přísahy tajné sekty.
Na žlutou Kaplického chobotnici se budu, dá-li Bůh, denně zblízka dívat. Jako Berlíňané na Potsdamer Platz, Smíchované na Tančící dům nebo Pařížané na skleněnou pyramidu v Louvru. Pozorně a dlouze, jak nás učil na průmyslovce docent Jan Paul, věčný milenec pražské rozmanitosti. Líbí? Nelíbí? Uvidím.


 


Zdroj: Hospodářské noviny, 15.5.2007   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Nesnesitelná lehkost polemik o nové architektuře
(počet příspěvků: 14, poslední: 2007-05-28 01:06:22)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Soňa Červená ovoněla pra
Sezona přenosů skončila
Háček Jana Spáleného je
Karel Kryl byl první vel
Sedmé nebe v neděli 16.č
Wagner skladatel opět př
Donizetti plný gagů a te
Český rozhlas o mně třik
Roberto Alagna umocní ka
Nový něžný vzkaz písničk
 bullet  Nejdiskutovanější
40 let bez výmluv - Nad poetickým rockem C&K Vocalu (943)
Český pop žije (417)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2019 (310)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - VE ŠVANDOVĚ DIVADLE 3X VÁCLAV NECKÁŘ (99)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Přechytračíme i USA? (62)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist