Nacerno.cz

              

Vydáno 15.05.07 Týdenní komentáře

Nesnesitelná lehkost polemik o nové architektuře
Když řeknu, že Jan Masaryk je hodný, pilný žák, je to vtip? – zeptal se kdysi dotyčného jeho kantor. „Je, ale blbej,“ odvětil syn budoucího prezidenta. Totéž mě napadlo, když současný prezident oslovil občany Prahy 9 ve věci Kaplického projektu: „Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit tomu, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla.“

Václav Klaus možná myslel v legraci i svůj neotřelý nápad s umístěním knihovny namísto zrušených vysočanských továren a primátor Bém tomu pouze z nedovtipnosti odporoval: „Letná byla vybrána předtím. Až poté byla vyhlášena soutěž. Pokud bychom chtěli tu chobotnici, medúzu či blob, jak se to nazývá, jinde, museli bychom vyhlásit novou soutěž.“
Jinak ovšem u nás platí, že když se vztyčují národní monumenty, není čas na srandu.
Pro F.X.Šaldu byl v roce 1912 Obecní dům „konglomerát nechutnosti a absurdností“, Husův pomník od Šalouna „rozmáchlý, na prázdno vyšumělý, beztvarý“ a „skutečným neštěstím, které se nám sesypalo na hlavu, je Suchardův Palacký, také hromádka beztvarosti v širé planině, a ne uzavřený člen výtvarný ve vyšším uzavřeném celku prostorovém.“ Šalda nebyl sám, kdo se s českou secesí moc neskamarádil, ale málokdo jiný to uměl tak napsat.
Můj starší spolužák z filozofické fakulty Ivan Klíma, kamarád, jehož si vážím nejen jako spisovatele, se taky umí rozkošatět: „Nápad vybudovat knihovnu jako prožraným aluminiem obalený nádor je scestný nejen ve vztahu k Praze a jejím obyvatelům, ale i ke knize.“ Prorokuje, že nad Kaplického knihovnou si budou zoufat i naši potomci. Nebudu Klímův hněv zpochybňovat jednomyslným výrokem osmičlenné mezinárodní poroty o vítězství Kaplického. Žádná porota není neomylná a ostatně Klíma je přesvědčen, že „ve výtvarném umění (architekturu nevyjímaje) vládne mafie snobských kritiků a všem a všemu se pochechtávajících uměleckých novátorů.“ Koho má Klíma ve své polemice (LN, 12.3.) na mysli?: „...pan Pollock vylil na plátno pár plechovek barev a ty nechal volně stékat. Právě tím se stal slavným.“
A teprve tohle považuji za Klímův nebezpečný omyl. Předně měřítkem umění nejsou odpracované hodiny: někdo skvělý obraz (román, písničku, operu) těžce vysedí, jiný jakoby vytančí. Štěstí prý sice přeje připraveným, ale někdy sedne i na vola. Měřítkem nemusí být ani umělcova pohnutka: skvosty i kýče, obojí občas vzniká jak z „nejčistších“ pohnutek, tak „jen“ kvůli prachům. A už jen jaksi pro pořádek dodávám, že Pollockovu bleskurychlému „vylévání pár plechovek“ předcházela vysilující – a jeho život ničící – práce. Pokud jde o architekturu, tam o pracnosti návrhů vůbec nemůže být pochyb.
Na první pohled věcnější se zdají námitky některých odborníků. Třeba architektky Yvette Vašourkové: „Okázalá budova, která může stát v Londýně, Dubaji či Šanghaji – budova bez kontextu. To je obraz světové architektury, produkované Star architekty.“ Jenomže nedá se totéž říci o mnohé české gotice, renesanci nebo baroku? Cožpak u nás tehdy nepracovali podobní evropští Star architekti?
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jestliže architekt Radek Martišek zkritizoval na Národní knihovně mj. i to, že bude mohutnější, než vypadá na obrázcích a že bude obtížné ji hasit, Kaplický jeho připomínky označil „jako z obecné školy. Z jakého titulu vůbec tato soukromá osoba kritizuje vítězný návrh vybraný mezinárodní porotou?“ Kaplickému zjevně ujely nervy: jistěže jakákoli soukromá osoba, prezident, metař nebo novinář, může kritizovat cokoli. Ani Vlastimil Ježek, ředitel Národní knihovny, která soutěžní návrhy záslužně vystavila v Klementinu, plně nedomyslel svůj výrok: „Jediná instituce, která soutěž uspořádanou podle regulí Světové unie architektů může prověřit, je opět Světová unie architektů.“ Zní to jak z přísahy tajné sekty.
Na žlutou Kaplického chobotnici se budu, dá-li Bůh, denně zblízka dívat. Jako Berlíňané na Potsdamer Platz, Smíchované na Tančící dům nebo Pařížané na skleněnou pyramidu v Louvru. Pozorně a dlouze, jak nás učil na průmyslovce docent Jan Paul, věčný milenec pražské rozmanitosti. Líbí? Nelíbí? Uvidím.


 


Zdroj: Hospodářské noviny, 15.5.2007   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Nesnesitelná lehkost polemik o nové architektuře
(počet příspěvků: 14, poslední: 2007-05-28 01:06:22)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
 bullet  Nejdiskutovanější
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (307)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (97)
Přechytračíme i USA? (93)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist