Nacerno.cz

              

Vydáno 19.06.07 Týdenní komentáře

Mezi Andersonovou, Klausem, Urbanovou a Martinů
Od jedné okouzlené duše ke druhé může být někdy blízko, jen pár stanic metrem. Sotva jsem ve čtvrtek večer vešel do Kongresového centra, uviděl jsem Pepu Rauvolfa. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, analytik avantgardy nemůže chybět na koncertu Laurie Andersonové. Stejně jako další kritik Petr Vizina, kterému jsem tu ostatně vracel vypůjčené CD Life On A String. Zato Honzu Jeřábka jsem neviděl dávno a jeho usměvavou tvář mám v paměti nakreslenou spíš z debat v antikvariátu a jeho písničkářských začátků než z dnešní pověsti předního grafologa.

Nečekaně se přede mnou objevil i jeden z muzikantských motorů Divadla Sklep, vousatý klávesista a skladatel David Noll, mimochodem skvělý – byť netušící - „vychovatel“ mé dcery v nebezpečných dobách holek z naší školky. Do toho šťastného těkání vpadl i písničkář Bohdan Mikolášek; stihl mi aspoň vysvětlit, že už měl být zpátky u rodiny ve Švýcarsku, ale kvůli Andersonové se v Praze zdržel.
Nemuseli jsme si říkat, proč tam všichni jsme a jak se těšíme. Stačilo, abychom se jeden druhému podívali do očí.
Co tady píšu, není podle pravidel kritické práce: recenzent nesmí být předpojatý ani v dobrém, naopak musí být připraven, že i nejtvořivější osobnost může svůj koncert pokazit. Jenže já ten večer byl jaksi mimo službu. Hospodářským novinám slíbil recenzi Josef Vlček řečený Zub. Pochlubil se mi, že fotografovat bude jeho syn a že je to premiéra tandemu Vlček & Vlček. Od Zuba, který je pořád tak nad věcí, až je tím protivný, jsem léta neslyšel nic milejšího.
Ten čtvrtek jsem potkal samé slušné lidi. Z alternativních muzikantů Jaroslava Jeronýma Neduhu, z divadelních publicistů Karla Krále, Vladimíra Hulce a Milenu Tučnou. A nejhezčí nakonec, lékařku Janou Šeblovou s oběma dcerami. Za Husáka ji kvůli rozmnožování folkařských textů vyhodili z medicíny těsně před státnicemi. O ceně svobody by mohla Laurii Andersonové hodně vyprávět.
Své dojmy teď svážu oslím můstkem: rockerkou původně byla i dramatická sopranistka Eva Urbanová. V pátek zahajovala Smetanovu Litomyšl a byl u toho i pan prezident. Krátce zaimprovizoval na výstavě Františka Kupky, před koncertem i po něm. Byl v dobré míře, takže se dala snést i jediná klausovská samochvála. (Divil se, že je prvním prezidentem, který festival zahajuje. Co prý dělali ti předchozí?) Během rautu sám sebe ironizoval a coby eurounionista vytkl pořadatelům, že Urbanová na závěr zpívala Libušino proroctví.
Zpívala ho suverénně, i když pro mě nejpřesvědčivěji zazněl duet ze Sedláka kavalíra s Olegem Kulkem. Pokud oba takhle zpívají své veristické role v Metropolitní opeře, má New York štěstí. Moskevský tenor patří k vyvoleným, kteří se na vysoké c přímo těší – a posluchač s nimi.
Výrazová samozřejmost a technická bezproblémovost působí báječně, jak jsem poznal v sobotu, u každého interpreta. U Otakara Brouska staršího, když v melodramatu Sylvie Bodorové Zápas s andělem klidně a pevně pokládá Seifertova slova „Srdce pak chce být připoutáno k srdci jinému,“ podobně jako u mladého klavíristy Martina Kasíka v Dvořákově kvintetu A dur. Stejně krásné však bylo i očividné hráčské úsilí Wihanova kvarteta. Vzájemné chlapské umocňování v nejvznešenější podobě, napínavé zvláště pro toho, kdo s nikým hrát nemůže. Kdyby se to odpoledne objevil nějaký ten kouzelný dědeček, měl bych jen dvě přání: nebýt kritikem a umět aspoň trochu hrát na nějaký smyčcový nástroj.
Kouzelný dědeček rozhodl jinak: večer mi nadělil zážitek z premiéry nádherného díla. Nejde o to, že poprvé v mé zkušenosti Bohuslav Martinů (scénické provedení Kytice) zastínil Leoše Janáčka (úprava baletu Rákoš Rákoczy); nelze srovnávat mladého Janáčka a zralého Martinů. V hudbě i zpěvech Kytice jde o tolik podob lásky a smrti, prostoty a posvátnosti - a všechny se rozžily ve strohém a nerutinním podání moravských interpretů v čele s mladými tanečníky Hradišťanu a jejich choreografky Ladislavy Košíkové.
Když obrovské odezvě u chápavého publika nezabránil ani výpadek elektrického proudu a dlouhá pauza, cítil jsem, že jsme společně blízko zázraku.

Zdroj: Hospodářské noviny, 19.6.2007   
Autor: Jiří Černý   

Doporučit článek  Doporučit článek      Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Mezi Andersonovou, Klausem, Urbanovou a Martinů
(počet příspěvků: 1, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
Album ukazuje božskou ji
Netrebková v přenosu z M
Alba o Vykolejené, kytař
 bullet  Nejdiskutovanější
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (304)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - TŘI POŘADY O KRYLOVI VE ŠVANDOvĚ DIVADLE VYPRODÁNY (97)
WWW adresy klubů, kamarádů... (75)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Přechytračíme i USA? (61)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist