Nacerno.cz

              

Vydáno 15.01.08 Týdenní komentáře

Dějiny nesmějí psát vítězové, ale ani poražení
Uprostřed nadějného jara 1968 mi grafik Mladého světa Jaroslav Weigel řekl, že nás všechny měli ti mladí správně z redakcí vyhnat. A to byl 21.srpen ještě v nedohlednu. Od té doby jsem si na celoživotního skeptika, jednoho z budoucích Cimrmanů, vzpomněl mockrát. I teď, když čtu Ústavní stížnost 57 poslanců ČSSD na zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů.

Už staří Římané tvrdili, že dějiny vždycky píší vítězové. Ovšemže ve svůj prospěch. Poslední týdny se zdá, že v případě českých dějin chtějí takovému skreslení zabránit poražení v čele s právníkem Zdeňkem Jičínským. Snad můj kamarád z lyžování i z Koordinačního centra Občanského fóra pochopí, proč tak nazývám i jeho. Protože stát ovládaný komunistickou stranou, který Jičínský definoval v socialistické ústavě, byl zničen. (I s přispěním svých někdejších budovatelů včetně Jičínského.)
Žádní Weiglovi kýžení mladí opět nikoho nevyhnali. V redakcích dodnes sedí Jaroslav Kojzar a jemu podobní, kteří ještě v osmdesátých letech umlčovali Kocába i Nohavicu a skandalizovali Havla i vězněné členy Jazzové sekce. Na vyhánění je dávno pozdě. Je ale stále ještě čas naši minulost zkoumat.
Historik Robert Kvaček předpověděl už loni v ČT, Že „nebude jednoduché tuto dobu pojmenovat.“ A poslanci ČSSD si opravdu stěžují na formulaci „období komunistické totalitní moci“ a domáhají se zrušení celého zákona. Rozčílili už tři komentátory Lidových novin a na tomto místě i Jana Macháčka, který napsal: „Některé pasáže stížnosti jsou ostudné.“ (HN, 11.ledna)
Prokousat se celým Jičínského textem (www.cssd.cz/a15645.html) je pro laika dřina, ale výsledek stojí za to. Už kvůli té češtině. Ústa, která v lednu 1969 vyzpěvovala „Běž domů Ivane, čeká tě Nataša“, jakoby se teď napájela z husákovských referátů. „Zatímco v padesátých letech 20.století (zvláště v jejich první polovině) docházelo k hrubému a mnohostrannému porušování lidských práv, vývoj v šedesátých letech se od takových projevů diktatury státní moci postupně a ve značné míře oprošťoval a směřoval k vyústění v tzv. Pražském jaru, pro něž byl příznačný Akční program KSČ, který sice způsobem dobově podmíněným, nicméně výrazně naznačoval tendenci k relativní demokratičnosti společnosti...“
Právník Jičínský nahlíží svou někdejší práci vlídně: „Celkově je ovšem nutno podtrhnout, že československý (český) stát v letech 1948 až 1969 nebyl svými ústavami a zákony koncipován jako stát svou podstatou vůči společnosti potlačovatelský (násilné akty byly většinou projevem protiústavní protizákonné praxe státních orgánů).“ Pokud má Jičínský pravdu, je i v jeho zájmu, aby se prozkoumalo, jaká byla ona praxe. Aby tu dobu nepojmenovávali politici, ale historici – a měli k tomu všechny prameny.
Jenže tomu se Jičínský brání:
„Zákon sice prioritu a závaznost výsledků bádání provedeného Ústavem výslovně nestanoví, uvedené nebezpečí však nepochybně via facti nastoluje. Svědčí o tom již výsadní postavení Ústavu s ohledem na povinnost uloženou zákonem všem státním orgánům, organizačním složkám státu, státním příspěvkovým organizacím, ale i orgánům územní samosprávy a příspěvkovým organizacím územních samosprávných celků, jakož i jimi spravovaným archivům, které mají v držení dokumenty a archiválie vztahující se k úkolům Ústavu z období vymezených zákonem, bez zbytečného odkladu poskytnout Ústavu bezplatně potřebnou součinnost (§ 5 odst. 2 zákona); tato povinnost nemá obdoby v případě žádné jiné z uvedených vědecko-výzkumných institucí.“
Tato pasáž je klíčová. Nedůvěra k mladým historikům v čele s ředitelem ústavu Pavlem Žáčkem a úžas nad úplným otevřením všech pramenů – to je oč tu běží. Nezávisle na právnických argumentech, které musí zhodnotit Ústavní soud.
Domnívám se, že Jičínský prostě má – stejně jako komentátor Jan Macháček - „obavy z toho, že budou do médií uvolňovány kauzy v režii vládnoucí strany.“ Takové nebezpečí ovšem existuje vždy. Od toho máme svobodný tisk, aby takovým „režisérům“ koukal do scénářů, ať už vzejdou z kterékoli strany.
Dopřejme skeptikovi Weiglovi aspoň trochu radosti a nechme bádat generaci Kvačkových žáků.

Zdroj: Hospodářské noviny, 15.01.2008   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Dějiny nesmějí psát vítězové, ale ani poražení
(počet příspěvků: 7, poslední: 2008-01-20 19:48:49)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
 bullet  Nejdiskutovanější
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (307)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (97)
Přechytračíme i USA? (93)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist