Nacerno.cz

              

Vydáno 15.04.08 Týdenní komentáře

Slovenský tiskový zákon hřeší, ale novináři taky
Navzdory možnému nařčení, že kálím do vlastního hnízda, chci k novému slovenskému tiskovému zákonu podotknout, co v jeho komentátorských odsudcích zatím postrádám. Jak říká Miloš Nemeček, předseda slovenského Sdružení vydavatelů periodického tisku: „Chválí jej pouze premiér, ministr kultury a poslanci třech vládních stran.“ Ukažte mi ale zákon, který by chválili všichni.

Přinejmenším na internetových stránkách se ovšem už objevují i názory zevrubnější než jednoznačná pro nebo proti. Třeba: „Osobně si myslím, že současné právo na opravu nestačí a že i pravdivé informace se dají podat zavádějícím způsobem, ale skutečně není v pořádku, aby o právu na odpověď rozhodl ať už vydavatel nebo osoba, která se cítí postižená.“
Ať už slovenský prezident třináctistránkový zákon rovnou podepíše nebo nechá černého Petra nadpoloviční parlamentní většině, nezbývá než tamní redakce politovat: od května mohou očekávat přísun dlouhých oprav od „postižených“. Nebo pokutu za neotištění až do výše 150 000 korun.
Ale co dosavadní český zákon?
Z našich dotázaných politiků všem víceméně vyhovuje, jen předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) by chtěl vynutitelné právo na obranu proti „zjevným nepravdám.“ Vzhledem k vřelým vztahům Vlčkova stranického předsedy Jiřího Paroubka k Robertu Ficovi už probleskují Českem obavy, že Ficův zákon poslouží jako předloha ke změnám, kterými by nás mohla počastovat případná Paroubkova vláda.
Jako někdejší šéfredaktor to chápu takhle taky. Jako někdejší „postižený“ poněkud jinak.
V Sedmi hříších zákona, jak je zformulovali jeho slovenští kritici, hřích první zní: „Dává právo na odpověď i při pravdivé informaci.“
Přesně s tímto „hříšným“ požadavkem jsem se v různých obdobích třikrát obrátil na týdeník Respekt i já. Prvně v říjnu 1990. Redakce, která v té době dostala za svou práci několik mezinárodních cen, otiskla dlouhý komentář Trapné a smutné o mém probíhajícím autorsko-právním sporu. Autor se divil, proč soud ještě trvá, když jasným viníkem jsem dávno já. Stvrzuji, že všechny jím uvedené věcné informace byly pravdivé. Chybělo jen, že u soudu dosud nepromluvil ani jeden z mých svědků. Kvůli tomu jsem poslal do Respektu asi třináctiřádkové vyjádření. Neotiskl je. K případu se v dalších letech dvakrát vrátil ve stejném duchu. Mně znovu neposkytl ani řádek.
Soudní znalec pak napsal: „Protože toto mínění bylo vysloveno veřejně – v podepsaném článku ve vážném časopise – nelze s ním nepočítat jako s platným svědectvím.“
Podobnou zkušenost měl tehdy s Respektem muzikolog Leo Jehne. Redakce rozsáhle kritizovala vydávání hudebnin. Jehne věc nahlížel zcela jinak. Na to mu pochopitelně pár řádků nestačilo. A redakce mu ani nenabídla, aby svou odezvu zkrátil.
Pokud jsme oba dopadli jak sedláci u Chlumce, jakou naději asi mají prostší „postižení“, nevyučení polemikám? A napadne je stěžovat si na český tiskový zákon?
Respekt se choval logicky a sebezáchovně. Byl proslulý důkladností, ale taky prvními, nečekanými údery. Následným zpochybněním a vysvětlováním by ztrácel na zajímavosti.
Ruku na (redaktorské) srdce: noviny mají, zákon nezákon, spoustu jiných možností, jak někoho „postihnout“ i bez urážek na cti a nepravd. Jako sobotní MF dnes ministra Martina Bursíka. Čím se Bursík údajně proviňuje proti svým vlastním ekologickým zásadám, je uvedeno v nadtitulku Žije šéf zelených „zeleně“? a vypíchnuto v tázavé zkratce Jde příkladem? S tím sousedí článek „Ekolog“ Gore sám plýtvá elektřinou.
Uvnitř obou materiálů – když je přečteme celé – pak z konfrontace reportéra a ministra zjistíme, proč Bursík „sám však bioodpad netřídí“ (sběrný vůz by jel na Malou Stranu jen kvůli jeho popelnici) a proč „na chodbách jeho domu i přes den svítí úplně běžné žárovky“. (Zářivka se na třicetivteřinové spínače nehodí. Než by se rozzářila, zase by zhasla.)
Pokud jde o Gora a jeho roční spotřebu elektřiny za 30 000 dolarů, téměř polovina elektřiny pochází podle jeho mluvčí z obnovitelných zdrojů.
Kdyby tedy někdo sestavoval i hlavní hříchy novinářů, jeden bych viděl hned: Slibovat titulkem něco jiného, než je v článku.
Ale proč si dělat do vlastního hnízda, když to Ficovo je tak vysoko a všem na očích?

Zdroj: Hospodářské noviny, 15.04.2008   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Slovenský tiskový zákon hřeší, ale novináři taky
(počet příspěvků: 1, poslední: 2008-04-21 16:07:57)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
V New Yorku je i nová Tr
Muhly má blíž k Janáčkov
Pucciniho oblíbená opera
Neworský operní duel Aid
Stoletou republikou od J
Oživlý AG Flek, nestárno
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
 bullet  Nejdiskutovanější
Přechytračíme i USA? (1061)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2019 (308)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (98)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist