Nacerno.cz

              

Vydáno 12.08.08 Týdenní komentáře

Koudelkovou Invazí 68 listují v devíti zemích světa
Mladík s terčem na zádech, sedící na chodníku, zůstává i po čtyřiceti letech bezejmenný. Stejně jako všichni lidé z fotografií Josefa Koudelky na výstavě Invaze 68. V tom jsou si rovni mrtví od rozhlasu, velitel sovětských výsadkářů, pán házející pravou rukou dlaždičku proti tanku (v levé drží aktovku), ženy z fronty na potraviny.

Bude stačit pět týdnů, vyhrazených výstavě na Staroměstské radnici do 13.září, aby tu někdo našel sám sebe? Nebo se Koudelkovi zatím nikdo nepřihlásil jen ze skromnosti?
Záda s terčem jsou ovšem k vidění už od února 1969 na obalu Krylova alba Bratříčku, zavírej vrátka; jen si málokdo uvědomí, že jejich autorem je fotograf světového jména. Ostatní Koudelkovi bezejmenní se letos vydali do Francie, Anglie, Itálie, Holandska, Španělska, Německa, Řecka a Spojených států v knize, která dala název i výstavě. A k dosavadním vystavovatelům přibudou i Řím, New York a Washington
V objemné publikaci Invaze 68/anonymní český fotograf Josef Koudelka, graficky čistě sladěné Alešem Najbrtem s Koudelkovou syrovostí a věcností, je oproti výstavě snímků víc. (Výjimečně i jedna tvář známá, Emil Zátopek.) Především ale textů, které buď sami napsali nebo ze srpnových dokumentů vybrali mladší historikové Jaroslav Cuhra, Jiří Hoppe a Jiří Suk.
Coby pamětník se například konečně dozvídám, dokonce i z tehdejších policajtských záznamů, kolik bylo hodin, když do hlasatelny, mně tak milé z natáčení písničkového pořadu Čtrnáct na houpačce, přivedl drobný úředník důstojníka a vojína, kteří rázně ukončili vysílání. A jenom se mi zdá, že hezkého tmavovlasého rudoarmějce možná poznávám i na fotografiích z Balbínovy ulice? Patřil k těm, kteří u rozhlasu pozabíjeli sedmnáct lidí?
Aniž by historikové ve svém úvodním přehledu vyzdvihovali hrdinný odpor okupované země, přinášejí o něm faktické důkazy. „Člen kremelského politbyra Kiril Mazurov, pověřený politickým vedením invaze a v Praze vystupující pod jménem Trofimov, 22.srpna večer nahlásil Brežněvovi, že invaze politicky zkrachovala a doporučil zahájit jednání s těmi, které jednotná československá veřejnost považovala za své jediné legitimní představitele – Dubčekem a Černíkem.“
Málokdy taky čteme takové argumenty, jakými se tu dokazuje názorová přímočarost nástěnné lidové tvořivosti: „Na západ jsme se vysrali a z východu nám přišlo hovno. Důkaz, že je země kulatá.“
Pochopitelně mě hřeje, když mezi anonymními texty ze zvláštních vydání časopisů nacházím i svůj z Mladého světa, 26.srpna, Čtrnáct miliónů na houpačce dějin. Protože redakce byly okupovány, psal jsem ho rovnou v tiskárně na Smíchově, perem na kus papíru. To jsem si připadal! Netušil jsem, že Safez, jak jsme Koudelkovi říkali, lítá po Praze a fotí přímo z tanků.
Nafilmoval ho přitom kameraman František Procházka a je to jedno z překvapení výstavy. On sice film, kombinovaný režisérem Karlem Čtveráčkem s fotografiemi, běžel už před šesti lety na Koudelkově výstavě v Národní galerii, ale nějak mi tam unikl. Ještě dva Procházkovy několikavteřinové záběry vydají za celé drama a nepohrdnul by jimi ani Ejzenštejn. Osamělá hlaveň neviditelného tanku, otáčející se pomalu za „nepřítelem.“ A dva samopalníci na tanku: jeden poděšeně pálí výstražnou salvu do oblak, druhý mu rukou kyne: nic se neděje, přestaň.
Neznámý fotograf nebo Prague photographer, jak Koudelka zkraje svého exilu po roce 1970 podepisoval invazní snímky, aby neuškodil doma svým rodičům (jimž nyní knížku věnoval), by s čistým svědomím mohl jako motto své výstavy použít jeden z někdejších pouličních nápisů: Neříkejte tomu nenávist, nazvěte to poznání.
Nepočítal jsem to, ale zdá se mi, že snad nejčastěji fotografoval – víckrát než hrozící pěsti, hořící tanky, autobusy a tramvaje – gestikulující lidi, kteří se snaží vojákům vysvětlit nesmyslnost invaze.
Byl to hvězdný týden československého občanství.
Potom si president Svoboda pozval novináře na hrad a vpodstatě jim vyčetl, co všechno zavinili. Moskevský kapitulantský protokol označil za „naše“ vítězství. Blízko mě to musel poslouchat i Jiří Lederer, jeden z nejrozvážnějších a nejodvážnějších. Dobře, že to neslyšeli lidé z Koudelkových fotografií.

Zdroj: Hospodářské noviny, 12.08.2008   
Autor: Jiří Černý   

Doporučit článek  Doporučit článek      Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Koudelkovou Invazí 68 listují v devíti zemích světa
(počet příspěvků: 0, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
Album ukazuje božskou ji
Netrebková v přenosu z M
Alba o Vykolejené, kytař
 bullet  Nejdiskutovanější
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (304)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - TŘI POŘADY O KRYLOVI VE ŠVANDOvĚ DIVADLE VYPRODÁNY (97)
WWW adresy klubů, kamarádů... (75)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Přechytračíme i USA? (61)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist