Nacerno.cz

              

Vydáno 23.09.08 Týdenní komentáře

Svojsíkova štěchovická mohyla povstala z rozvalin
Junáky, české skauty, u nás zrušili už třikrát: jednou nacisté a dvakrát komunisté. Stalo se v letech 1940, 1950 a 1970. Ale kořeny této organizace, kterou v roce 1912 založil profesor tělocviku a člen Českého pěveckého kvarteta Antonín Benjamin Svojsík, drží pevněji než nenávistné diktatury.

Připomněl jsem si to v sobotu po poledni na kopci nad Štěchovicemi. Skauti ze zbraslavského střediska Uragan tam pod vedením architekta Karla Paška, přezdívaného Stopař, obnovili a slavnostně odhalili Svojsíkovu mohylu. Zbytky z původního monumentu se v lese na Hrádku válely přes padesát let.
Kdyby kameny uměly mluvit!
Ságu o mohyle začal kominík, turista, divadelník, kronikář, a kinopromítač Karel Borovička. Před 75 lety založil skauting ve Štěchovicích. Pak i na Zbraslavi a jinde v okolí. Než se stal náčelníkem Středočeské župy, její část vlastně sám zbudoval. Jeho byl i nápad s mohylou. Do strmého kopce nad údolím Kocáby nosili skauti na zádech vodu i kameny. Písek až ze štěchovické pískovny. Zvládli to sami, bez zedníků, za šest týdnů. Svojsíkův reliéf udělal žák Otakara Španiela, skaut ze Řevnic, akademický sochař Jindřich Severa.
Borovička slavnost načasoval k nedožitým Svojsíkovým sedmdesátinám. Tři dny před nimi, v neděli 2.června 1946, se k mohyle se stovkami lidí vydrápali i čestní hosté včetně Svojsíkovy manželky.
Krkolomné místo Borovička nevybral náhodou. Za války tam skauti tajně skládali slib na československou vlajku. Říká se, že snad pod mohylu zazdili i tři keramické nádobky s prstí z Řípu, českými granáty a podpisy těch, co mohylu vztyčili.
Po únoru 1948 komunisté zavřeli Karla Borovičku na půldruhého roku, protože se chystal napsat do ilegální skautské brožurky článek o tom, jak stavět komíny v klubovnách.
„Klubovnu měli Štěchovičtí v místnostech tamní továrny,“ vzpomínala Borovičkova dcera Květa Tomanová, „a když přišli svazáci, tak jim to tam doslova a do písmene zničili, se střediskovou vlajkou provokativně vytřeli podlahu a ten nešťastný cár látky hodili Borovičkovům za plot. Pak už jen sebrali a spálili knihy, dokumenty, kroniky, fotografie a všechno, co souviselo se skautskou tématikou. Borovičkovi se pak museli vystěhovat a jejich domek byl zabaven ve prospěch státu."
S mohylou to šlo svazákům hůř, tu museli odstřelit. Dva nejhorlivější byli bývalými skauty. Známé je i jméno toho, kdo ukradl bronzovou desku. Viděla ho sousedka. Ale štěchovičtí odsoudili vandaly i zloděje k zapomenutí.
Nad rozvalenými kameny opět skládali slib tajní skauti a skautky. I nováčci oddílu Ze-hnje-she-kha, který vedla Michala Rocmanová, nynější náčelní Junáka.
Později se radila Borovičkova dcera o obnovení památníku s bývalým náčelníkem Rudolfem Plajnerem; v letech 1959-1961 učil na osmiletce v nedalekém Vraném nad Vltavou. „Pokus se zachovat to tak, jak to je, nám to něco připomene a mladým to musíme vysvětlit.“ I v této odpovědi poznáváme džentlmena, který během únorového puče při hádce s Alexejem Čepičkou vrazil Gottwaldovu zeti jen jednu. „Urážku a ponížení své osoby vám odpouštím… Ale vyslovil jste se neuctivě o celé junácké organizaci, jejíchž více než 600 členů prokázalo svoji věrnost a oddanost republice…obětí svého života. Je obhájit musím a proto vám tu druhou facku prominout nemohu.“
Svět je malý a junácké srdce velké. Zbraslavský skaut Karel Pašek si vzpomněl, že ho před třiceti lety k talentovým zkouškám na fakultu připravoval sochař Severa. (Náhodou můj tchán.) Z jeho řevnického ateliéru Jitka skautům půjčila sádrového Svojsíka. Jako jeden z mála „přežil“ povodeň. Paškova parta mohylu obnovila Borovičkovým systémem: vytahali materiál na hřbetech a sami stavěli. Jak je dochováno na videu, bratr architekt nahazoval maltu bekhendem.
Stihli to k sobotě nejbližší sedmdesátému výročí Svojsíkova odchodu. Zemřel 17.září 1938.
Nebyli u toho žádní nepatřiční politici. Štěchovická starostka Miloslava Vlková sem patřila. Jak všichni naráz spustili Junáci vzhůru, volá den, vzpomněl jsem si na Kovařovicovu melodii skautské hymny i já.
Docela blízko zpíval Svojsíkův sedmaosmdesátiletý syn Antonín a o dva roky mladší místostarosta Junáka, novinář Jiří Navrátil.

Zdroj: Hospodářské noviny, 23.09.2008   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Svojsíkova štěchovická mohyla povstala z rozvalin
(počet příspěvků: 0, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Neworský operní duel Aid
Stoletou republikou od J
Oživlý AG Flek, nestárno
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
 bullet  Nejdiskutovanější
Přechytračíme i USA? (989)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (308)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (98)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist