Nacerno.cz

              

Vydáno 18.11.08 Týdenní komentáře

Moje zapírané a znovu těžce hledané protestantství
Drží jak helvítská víra, říkávalo se o něčem skálopevném. I proto jsem už jako dítě obdivoval helvíty, luterány a vůbec všechny protestanty. Nejvíc pak husity a „berany“ z Jiráskových románů. A pociťoval jsem klukovské štěstí, že díky rodičům už od křtu patřím k Českobratrské církvi evangelické.

Vznikla krátce po vyhlášení Československé republiky, během Generálního sněmu českých evangelíků v pražském Obecním domě 17.-19.prosince 1918. Tehdy se v ní spojily církev helvetská a luterská, jediné protestantské, které od roku 1781 povoloval Toleranční patent.
Zítra dopoledne k tomu bude v Husově domě tisková konference. Nejvíc by mě na ní zajímala první Česká synoptická Bible: vedle sebe sloupce Kralického překladu a ekumenického. Takhle zvědavě jsem se do Jungmannovy 9 naposled hnal pro texty Boba Dylana. Toho ostatně bez Bible taky pořádně nepřeložíte.
Protože ale zítra už budu coby poslechový diskžokej na Valašsku, svěřím se teď, jak to bylo s helvítskou vírou u mě.
V dospívání krásné. Vikář vinohradského sboru Zdeněk Sklenář nejenže mi dovolil jít místo náboženství hrát basketbal. Ještě tam přivedl mé spolužáky, aby mi fandili. Ke konfirmaci mi v modlitebně na Korunní třídě voněly lilie a zněly verše evangelia o lásce a víře.
Sklenářův nástupce Jiří Tytl s námi šel do kina na Císařova pekaře. Další vikář Jan Šimsa byl synem Jaroslava, archiváře prezidenta Masaryka. Neřekl nám, že mu táta zemřel v koncentráku. O víkendech s námi i s mládeží z jiných sborů blbnul v přírodě. Tam jsem se během „evangelického rugby“ taky seznámil se začínajícím hercem Janem Třískou. I s plachým hochem, kterému dívky říkali Ticháček; pár let nato založil Spirituál kvintet.
Ze semináře v Jirchářích za námi občas chodívali mladí bohoslovci. Nejvíc mě zaujali nejednoduchý Jakub Trojan a uhrančivě krásný Petr Pokorný. (Trojan pak v lednu 1969 pohřbíval Jana Palacha a stal se děkanem Evangelické teologické fakulty, Petr Pokorný je ředitelem Centra biblických studií.)
A k tomu všemu přímivé chorály, bratr Kantorek za varhanami a nepřehlédnutelné evangeličky, i moje první láska. Kdo se mohl divit, že jsem českobratrství dal přednost před rudým pionýrským šátkem?
Divili se ti, co mě pak nepustili na gymnázium. Ale já se držel helvítské víry. Až do jednoho okamžiku na ministerstvu školství. Úředník, který se ze všech jediný zdál ochoten mě pustit na vysokou školu, si prohlížel moje kádrové materiály. „Ale ty tady máš, že chodíš do kostela.“
Ve vteřině mi projely hlavou úmorné roky na průmyslovce a předchozí měsíce marného obíhání po úřadech včetně prezidentské kanceláře.
„Nojo, ale to bylo už dávno“, zapřel jsem Krista i Šimsu.
Žurnalistiku jsem vystudoval snadno, ale k víře jsem se vracel zdlouhavě. Trochu i oklikou přes svou ženu Jitku a moravské katolíky. Samizdatový editor Zahradníčkova díla Radek Zejda mi pootevřel svět katolických básníků a Otmar Kaplan pokřtil naši Kateřinu.
Když se mi doneslo, jak se Jan Šimsa vzepřel estébákům, kteří při bytové prohlídce cloumali s jeho ženou, chtěl jsem mu po těch letech aspoň podat ruku. Dřív si mě ale našel jeho syn, na padesátinách Václava Havla.
Evangelické kruhy se znovu začaly protínat. Díky nim jsem taky zjistil, jak je to s ekumenismem: k bytovému semináři o Dylanovi si mě společně pozvali protestanti, katolíci a Židé. Začal i vzácný vztah s Milošem Rejchrtem. Jako mluvčího Charty jsem si ho vážil, jako textaře evangelické skupiny Berani jsem ho vysloveně žral. A to jsem ještě nevěděl, že umí být i bratrem, nejen Českým.
Sametovou revolucí se kolem mě mihnul přísný a věcný Jan Dus. Českým bratrům vytknul účast v Adamcově staronové vládě, lidovcům podezřelé způsoby ministra Sachra. V obojím měl pravdu.
Darem z nebe je pro evangelické písmáctví internet. Když čtu originální polemiky o Kříži a kalichu jako symbolu a znaku nebo o třetině Ivančického kancionálu („zjednodušený a na češtinu adaptovaný gregoriánský chorál“), které ze své fary v Bukovce vysílá do světa Martin Grombiřík, mám zas radost. Helvítská víra 2008 je pro mě i dylanovská „informovaná demokracie“, bezpředsudečný dialog s kýmkoli o čemkoli.
Hodně poznání, sestry a bratři!

Zdroj: Hospodářské noviny, 18.11.2008   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Moje zapírané a znovu těžce hledané protestantství
(počet příspěvků: 1, poslední: 2009-10-06 19:03:43)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
 bullet  Nejdiskutovanější
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (307)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (97)
Přechytračíme i USA? (93)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist