Nacerno.cz

              

Vydáno 14.04.09 Týdenní komentáře

Velikonoční cyklistika po chuti Jaroslava Cihláře
O Velikonocích konečně vypuklo cyklistické jaro i pro nás amatéry, navíc značné seniory. Tenis nebo košíkovou sice můžete hrát celý rok, ale labutě ani srnky při tom neuvidíte. Z kola ano. A na Podluží, ve zpěvném regionu Fanoše Mikuleckého, jen stačí vyjet na hráz u Písečného nebo na lesní Anglickou alej mezi velkomoravským hradištěm a Lanžhotem.

Už silnice od Mikulčic k vykopávkám příjemně svištěla, zatím hlavně kolečkovými bruslemi. Jezdců je tu čím dál víc, mikuleckých i sousedních, co nechají auto u dědiny a dál jedou po svých. Dávno pryč jsou časy, kdy lidé z polí křičeli na klusajícího běžce: „Kdyby sis radši vzal motyku a šel něco dělat!“
Ze všech sportujících ovšem nejvíc přibylo cyklistů.
Lužními lesy probleskují papouškovité dresy všemožných šviháků s novými modely, ale vejdou se sem i starodávní exoti na „plečkách“. Já bych tak své dámské kolo z roku 1972 ale nikdy nehaněl. Má jméno Super de luxe a nikdy mě nezklamalo. Ani při bohatýrských jízdách Praha – Hodonín. Tentokrát si v lese sice neporadilo s poloukrytou větví, ale shodilo mě jen do měkké zeleně medvědích česneků.
Kosi k tomu zpívali, datlové vyklepávali rytmus, žluťásci i otakárci mě obletovali a každý prosluněný den mi připomínal Janáčkovu hudbu z Příhod lišky Bystroušky.
Díky té lesní písni – a mobilu - jsem se nakonec odhodlal k opožděné gratulaci cyklistovi nade všechny cyklisty, Jaroslavu Cihlářovi. Před týdnem mu bylo osmdesát pět. Já vím, že tolik bude tuto sobotu i Lubomíru Dorůžkovi a za půl roku Josefu Škvoreckému. Jenže k jazzmenům a literátům jsou věk a mediální paměť milosrdnější než ke sportovcům.
Nejenže byl Cihlář akademickým mistrem světa na silnici (1951), dvacetkrát mistrem Československa a jeden čas držitelem všech našich dráhových rekordů od 200 metrů až po hodinovku. Nejenže jako trenér vychoval další rekordmany a jako pedagog na Fakultě tělesné výchovy a sportu během více než čtyřiceti let stovky trenérů. Nejenže pořád jezdí na kole.
Jarda – málokdo mu říká jinak – je vším, co je na cyklistice a chlapovi pěkné.
Těsně po válce přivezl ze svých tří francouzských studijních cest podrobné plány, jak vyrábět kola, ale i tretry, dresy, rukavice, pláštěnky. Závodní pravidla rovnou sám přeložil. Všechno zadarmo předal českým institucím a výrobcům. Pomáhal zrodu rokycanské továrny Favorit.
Na kole šlapal i srdcem. První český vítěz Závodu míru Jan Veselý říkal, že když už v závěru nikdo nemá sílu, Cihlář ještě nějakou vyždímá a zvítězí.
Byl odjakživa rebel, ale nikdy ne bez příčiny. Z nominací na olympijské hry v Londýně 1948 i v Helsinkách 1952 ho svazoví funkcionáři vyřadili pokaždé před odletem. Chtěl mu pomoci Emil Zátopek, jenže ten se už zaručil za mílaře Stanislava Jungwirtha.
Nikdy nevstoupil do KSČ a nikdy nezapřel své přátele na Západě. To by musel zapřít i sám sebe, především svůj obdiv k francouzské cyklistice i celé kultuře. Kdo chtěl přesto Cihláře zaměstnat, musel sám mít odvahu. Jako děkan Bohuslav „Kanár“ Sýkora.
Z každého Cihlářova činu byla na hony vidět předúnorová zodpovědnost, poctivost, nápaditost a podnikavost. Zajímaly ho úkoly, ne funkce. Proto odmítl být státním trenérem a všem velet.
Bojoval za ty, které zideologizovaná tělovýchova vystavila ponížení. Za podnikatele Františka Martínka, mecenáše sprinterského závodu o cenu Framar. Za stavitele většiny cyklistických drah Karla Cibulu, který začátkem roku 1949 ujel z Prahy na kole do Belgie, v srpnu se stejným způsobem vrátil a žil půldruhého roku ve fotbalové kabince v Bratislavě. Za talentovaného Ladislava Foučka, třebaže učiněný protipól Cihlářových rodinných a jiných občanských zásad.
Námětem na román je Miroslav Jung. Ctižádostivý a prácechtivý funkcionář, strůjce pražské dráhy na Třebešíně i Závodu míru. „Že s myšlenkou na Závod míru přišly redakce Trybuna ludu a Rudé právo, je lež,“ říká o svém kamarádovi až za hrob vděčný Cihlář v knize Jana Králíka, Život v jednom kole.
Do telefonu mi Jarda „suprdelux“ schválil. Sám jezdí na starém favoritu. Odmítá čím dál dražší a těžší kola. „Pérování – a hned se víc nadřeš. To ví každý blbec.“
Odsoudil i šrotovné. A pak už jsme šli každý ke svému kolu.

Zdroj: Hospodářské noviny, 14.04.2009   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Velikonoční cyklistika po chuti Jaroslava Cihláře
(počet příspěvků: 2, poslední: 2009-05-03 17:21:46)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
 bullet  Nejdiskutovanější
Přechytračíme i USA? (791)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (307)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (97)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist