Nacerno.cz

              

Vydáno 21.11.11 O kultuře a hudbě->Hudební recenze

Nesnadná cesta divadelních Pražanů k Philu Glassovi
Když psal Philip Glass svou druhou operu Satyagraha, bylo mu málo přes čtyřicet. Předchozí šestihodinový (!) Einstein na pláži sice vynesl americkému minimalistovi zajímavou pověst, ale i chudobu. Živil se jako instalatér a taxíkář. Vtom přišla nabídka od města Rotterdamu. Jediná podmínka: musí to být „normální“ opera. V září 1980 tam pak měla Satyagraha premiéru. Reprezentativním dílem soudobé hudby se ovšem stala především díky inscenacím v Londýně a newyorské Metropolitní opeře (2007-8). Odtud se v obnovené podobě se stejnými inscenátory dostala v sobotním přímém přenosu do 1600 kin v 54 zemích včetně Česka.

Po Pádu domu Usherů (Státní opera 1999) a Krásce a zvířeti (2003) si operní Pražané mohli zkusit dalšího Glasse. Kino Světozor tentokrát nezaplnili a během čtyř hodin jich ještě ubylo. Škoda. Satyagraha je mimořádně originální, slohově čisté hudební divadlo, výtvarně zatím nejpronikavější z přenosů MET.
Libreto si Glass napsal s krajankou Constance de Jongovou podle posvátné hinduistické knihy Bhagavadgíty (Písně vznešeného), zpívá se tedy v sánskrtu. Zvukově velmi libě! Tři jednání a sedm scén ze života indického myslitele a politika Gándhího skutečně obsahují reality z jeho působení v Jižní Africe (1893-1914), časově ale poskládané na přeskáčku.
Působivější a srozumitelnější než příběhy je Glassova rozjímavá hudba, plynoucí s volnou vážností veletoků, prolnutá Ghándhího filozofií nenásilného boje za rovnoprávnost. Melodické motivy jsou působivé, hypnotické a glassovsky opakované a krátké, i nejsilnější závěrečná Ghándhího árie je pouze osmitónová. Jemný zvuk smyčců a dřev náladově se vine s barvami sboru i sólistů v čele s folklorně prostým tenorem Američana Richarda Crofta v titulní roli, herecky majestátně klidné.
Úžasným britským vkladem této Satyagrahy jsou režie (Phelim McDermott) a výprava (Julian Crouch). Za všechny příklady umocnění Glassovy hudby aspoň jeden: opovržlivé staccatové chachachatání sboru sedících, barevně pestrých snobů.
Newyorčané v MET dlouho tleskali vstoje.

Zdroj: Hospodářské noviny, 21.11.2011   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Nesnadná cesta divadelních Pražanů k Philu Glassovi
(počet příspěvků: 0, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Přírodní úkazy Jonny Lan
Mladá krev ve staronové
New York strhla i "
Od potemnělé Giddensové
Výlet do populární hudby
Proč volím prezidentem J
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
 bullet  Nejdiskutovanější
Přechytračíme i USA? (776)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2018 (307)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - PO KRYLOVI VE ŠVANDOVĚ DIVADLE HEGEROVÁ (97)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist