Komentáře ke článku:
Krademe inteligentně
Komentář ze dne: 12. 08. 2006 14:02:30
Autor: Robert Pytlík
Mail: pytlikr@seznam.cz
Titulek: Autorské právo a práva spotřebitele
| Vážený pane Černý,
trochu mě vadí, že na Vašem diskusním fóru je problematika nelegálního kopírování hudby zúžena na tezi „oškliví Češi přepalováním cédéček okrádají nebohé umělce“. Domnívám se, že velmi podstatnou částí problému je to, že současné právní úpravy velmi výrazně zvýhodňují vlastníka copyrightu oproti ostatním účastníkům procesu výměny informací, nezřídka i proti autorům samotným. Poprvé jsem si to uvědomil před několika lety, když jsem zavítal na stránku společnosti Blue Note, kde jsem si přečetl několik čtenářských recenzí na tehdy nové album Van Morrisona „What´s wrong with this picture?“ K mému překvapení se většina (angloamerických) čtenářů shodla na tom, že na „obrázku“ je špatné zejména to, že je chráněn proti kopírování. Recenzenti evidentně nepatřili mezi nelegální podnikavce s přepalovanými nosiči, šlo o docela obyčejné milovníky hudby, kteří byli otráveni tím, že zakoupený produkt neplní jednu ze svých funkcí, to znamená, že jej nemohou kopírovat pro svou potřebu. Fakt, že není možné si pořídit kopii cédéčka, kterou si budou pouštět dejme tomu v autě, zatímco originál budou mít uložen na polici v obývacím pokoji, pokládali tito hudební fanoušci za výrazné porušení svých uživatelských práv.
Další příklad znevýhodnění uživatele mnozí z nás zažili na vlastní kůži. Zhruba v době, kdy se na smetiště dějin odebíraly středoevropské komunistické režimy, odebral se týmž směrem i formát vinylových desek a spolu s ním i přenoskové gramofony. Valná většina z nás to vzala prostě jako fakt a místo abychom se pídili ve specializovaných prodejnách po náhradě dosluhujícího přístroje, šli jsme cestou menšího odporu a koupili jsme si spolu s CD přehrávačem znovu i značnou část repertoáru, kterou jsme již měli na LP deskách. Jinými slovy, za autorská práva k témuž produktu jsme zaplatili dvakrát, protože představa zákazníka, dožadujícího se cédéčka za zlevněnou cenu s argumentem, že již několik let vlastní originální elpíčko s identickým obsahem, nám připadala a dodnes připadá naprosto utopická.
A do třetice všeho dobrého – vzhledem k tomu, že vlastník copyrightu (což je v naprosté většině případů někdo jiný než autor) není povinen zpřístupnit nahrávky, které nepokládá za komerčně zajímavé, je často velmi obtížné se k určitým deskám dostat legálně. To ostatně zmiňují i někteří další účastníci Vaší diskuse. Přitom tím, že si dnes zkopíruji třeba „Kuře v hodinkách“, mohu jen sotva někoho okrást, protože zmíněná nahrávka již řadu let není na trhu dostupná. Pikantní je ovšem to, že v takovém případě může být stíhán za distribuci vlastního díla i jeho tvůrce.
Každá další úprava autorského zákona tuto nerovnost mezi vlastníkem copyrightu a uživatelem dále prohlubuje. Například v posledním čísle již opět „znormalizovaného“ Rock & Popu jsem se dočetl, že podle poslední novely tohoto zákona se ten, kdo obchází ochranné prvky na CD (tj. například si jej převede do mp3 formátu, aby jej mohl nosit v přenosném přehrávači nebo si jej pouštěl na počítači) se dopouští nezákonného jednání. Nad zjevnou pitomostí tohoto ustanovení zůstává rozum stát, protože z toho mimo jiné vyplývá, že pokud není CD chráněno proti kopírování, tak se uživatel jeho přepisem patrně nezákonného jednání nedopouští...
Zkrátka a dobře, abych tuto tirádu uzavřel – ano, souhlasím s tím, že nelegální přepalování cédéček je fuj, ovšem stejně fuj je současné znění autorského zákona. Obávám se, že dokud vlastníci copyrightu nebudou povinni u každého díla uvést, jakou část ceny tvoří poplatek za autorská práva a jakou část poplatky výrobní, distribuční a marketingové, dokud nebudou povinni zpřístupnit veškeré položky svého archivu všem zájemcům či ponechat autorovi díla právo na jeho nezávislé šíření a zejména dokud budou soustavně zasahovat do práv uživatelů pomocí různých „ochranných prvků“, je pouze logické, že značná část lidí i v těch nejbohatších zemích nebude vnímat nelegální distribuci uměleckých děl jako obyčejnou zlodějnu, ale jako určitou formu sice nezákonného, ale svým způsobem legitimního boje uživatelů proti všemocným distribučním společnostem.
A jen malou poznámku k cenám cédéček – znáte vydavatelství Naxos (www.naxos.com)? Zabývá se především vydáváním vážné hudby včetně současných autorů, u nichž je jistě nutno za autorská práva zaplatit. Je zajímavé, že třeba nahrávku Pendereckého Lukášových pašijí se symfonickým orchestrem a velkým sborem je možno i po započtení všech nákladů včetně prodejního rabatu koupit zcela legálně za nějakých 200 Kč. Zkrátka když se chce...
|
Reakce na komentář...
"Autorské právo a práva spotřebitele"
Zobrazit komentáře |
Nejčtenější články