Komentáře ke článku:
Bulvárové (ne)zpěvačky a internetoví (ne)magistři
Komentář ze dne: 25. 04. 2009 13:51:34
Autor: Milan Zamazal
Mail: pdm@zamazal.org
Titulek: Když se tak zamyslím...
| Jako kdysi svět změnil knihtisk, tak ho mění i internet. Nelze si myslet, že se nic neděje a že vše může zůstat při starém. Máme mnohem více snáze dostupných informací, ale neumíme se v nich orientovat. Máme nové možnosti komunikace, ale neumíme se nově chovat. S novými nástroji se musíme naučit zacházet a reagovat na související změny. Zpět před knihtisk se asi vrátit nechceme. Ať se nám to líbí nebo ne, pirátských zátok se opravdu nelze zbavit prostřednictvím postihů, aniž bychom zároveň zavedli špehování a cenzuru. Zkopírované diplomky by šlo snadno odhalit i bez kontrol, jen kdyby školitelé měli na své studenty dostatek času. A před odesláním e-mailu se lze zamyslet, zda jen nezneužívám poloanonymní komunikace a předního odborníka bych s žádostí o názor do své přiměřeně významné práce byl ochoten kontaktovat také třeba telefonicky, papírovým dopisem nebo by stálo za to se za ním vydat osobně.
Co se té vychytralosti týká, ona není jen tuzemská a jednostranná. Popoví muzikanti se soudí o autorská k banalitám. Studenti hudebních škol kopírují noty ostošest s tím, že tolik peněz na to, aby si je mohli všechny koupit, nemají. Dle pana Černého se jedna folková hvězda pohoršovala nad prostým faktem, že si někdo označí jízdenku v tramvaji. Kouzelný je na záznamu dávného koncertu PPU i apel Ivana Jirouse na publikum, aby platilo vstupné. OSA rýžuje pro svůj klub vyvolených poplatky za ukládání jim nepatřících dat, hudby, fotek, videa, softwaru, atd. Zábavní průmysl se v EU snaží prosadit další prodloužení copyrightu na naprosto nesmyslných 95 let, v USA to dělají, dle některých názorů dokonce protiústavně, podobně. Prostě nejsou jedni zlí a jedni chudáci, v chytračení jsme namočeni víceméně všichni, posluchači, muzikanti, kritici i hudební průmysl. Ve zdejších končinách se možná jen některé věci projevují trochu výrazněji, kauza zdravotnické poplatky nám moc hezky ukázala, co vše jsme schopni kvůli domnělé úspoře pár korun udělat, odshora až dolů.
Co tak zkusit jít trochu víc k podstatě věci? Přijde kopírováním popová hvězda o nějaký ten milion, nebo by naopak bez kopírování žádnou hvězdou nebyla? Je kopírování některé rádoby hudby větším prohřeškem vůči autorovi nebo spíše vůči obecné hudební úrovni? Má být volné šíření děl dávno zesnulého Karla Čapka po Evropě obecně prospěšnou činností, nebo zločinem? Chceme, aby žijící dobří hudebníci žili o kůrce nebo se hudbě věnovali pouze amatérsky, nebo je za jejich práci řádně odměníme a umožníme jim slušné podmínky pro tvorbu toho, co posloucháme? K čemu vlastně je a má být copyright? Co dobrého a špatného by přinesl v době Bachově? Co se od jeho zavedení změnilo a plní ještě svůj účel? Dáme přednost svobodě i se souvisejícími nešvary nebo raději budeme vládnout tvrdou rukou, špehovat a kdekoho zavírat? Zajímá nás slušnost anebo jen jak někoho okrást (ať už jako spotřebitel nebo obchodník)?
Na některé otázky není odpověď jednoduchá, jinde postačí prosté svědomí. Svoji diplomku jsem neopsal, poškodil bych tím v první řadě sebe. Stejně jako na koncertech platím vstupné, tak placenou hudbu kupuji. Prodává-li někdo hudbu za nemravnou cenu nebo v nemravném balení (DRM), tak ji nekupuji a neposlouchám, kvalitní a dostupné hudby je dost. Zas tak složité to všechno není, ne?
|
Reakce na komentář...
"Když se tak zamyslím..."
Zobrazit komentáře |
Nejčtenější články