Komentáře ke článku:
Glen Hansard vydal nové album, s nímž přijíždí do Archy
Komentář ze dne: 20. 09. 2012 11:49:00
Autor: Milan
Mail: milan.bajak@hk.rozhlas.cz
Titulek: Glen Hansard – Praha – Archa – 05.09.2012
| Hezký den pane Černý!
Protože jste nemohl být na Glenově koncertě v Arše, posílám nejen vám pro radost pár slov o tom kouzelném večeru. A nejen o něm.
Glen Hansard – Praha – Archa – 05.09.2012
Maličká vesnička někde v západním Irsku. Jedna hlavní ulice, několik odbíhajících cest, dohromady pár baráků. Z nich je minimálně třetina hospod. Jméno té vísky není důležité (hodně těžko bych je lovil v šuplících paměti), podobných jsou mraky. Ale ty mraky podstatné jsou, lilo, lilo, liliově bíle lilo, až se slilo co kde bylo. Ale na to si v Irsku rychle zvyknete. Nic jiného vám vlastně ani nezbude. Apropó – déšť. Nikdy z něj nepřestanu být uchvácený. Vždyť, hledáte-li „něco“ mezi nebem a zemí, tak kapky deště jsou přímo fyzickým zhmotněním vašeho pátrání a očekávání.
A tak jsme rychle zvolili teplo jednoho zastrčeného hostince. A ten byl, celkem nepřekvapivě, téměř plný. Hluk, smích, cinkot sklenic, ten nepopsatelný šum, kdy nerozumíte co kdo povídá, ale uši vstřebávají útžky slov s ruchem věcí, dohromady vytvářející podmanivou a vstřícnou atmosféru. Chce se vám zasednout a stát se součástí téhle jedinečné souhry lidí a místa. Volný je pouze jeden jediný neuvěřitelně maličký stolek hned vedle většího stolu, opatřeného cedulkou „reservé for music“. Je potřeba stolkem popostěhovat abychom se k sednutí vůbec dostali. Ale neváháme a nelitujeme.
Muzikanti přišli skoro s námi. Za námi. Po nás. Housle, kytara, flétna. Že málem zavazíme nevadí, vždyť když se chtějí lidé sejít a spolu něco „stvořit“, musí mít k sobě blízko. Posíláme si navzájem omluvné úsměvy. A pak hudba spustí. Smyčec mi jezdí prakticky pod nosem, příčná flétna vleze jedním uchem tam a druhým ven, kytarista mi při hraní drnká do žeber.
A najednou jsme středem vesmíru, vše se „točí“ kolem tohoto stolu v jedné zapadlé knajpě v ještě zapadlejší dědině na konci Evropy, kde někde za hodně velkou louží už leží „jen“ Nový svět včetně Yorku.
Hudba to je rezonance, chvění a ozvěna. Vibrace se navzájem prostupují a ovliňují. A teprve „dohromady“ vytváří „nový a jedinečný“ pohled na svět. Tady a teď. Protože příště bude to chvění zase jiné a odlišné. Časem, prsty, vzduchem, vlhkostí, alkoholem, náladou, starostmi, radostí, slzami, únavou. Ale podstatné je chtít, chtít podstoupit tuhle „mystickou“ přeměnu a zúčastnit se zázraku zrození.
Hrají se irské lidovky, melodie melancholické, staré, zvoucí někam do kopců, je cítit vůně rašeliny, pára stoupající z lesů, vlhkost hlíny a poselství předků. To vše u našeho titěrného stolu s párem guinnesů a whisky na dřevě. Jak je tohle možné? Jsme svědky něčeho vyjímečného? Ano i ne. Všechno je možné, stačí jen „chtít“. Tahle „neopakovatelná“ noc se může opakovat vždycky a kdekoli. Jen chtít. Chtít. Stačí?
Přichází mladá krásná klarinetistka. Ocitla se právě dnes a právě v tuto chvíli na tomhle místě a chce přiložit ruce a ústa k dílu. Žádá o svolení. Nikdo nevidí nejmenší problém, naopak. Každý kdo se chce účastnit je vítán. Odmítat někoho kdo chce své chvění spojit s vaším?
A hudba pokračuje a překračuje onu mezírku mezi lidskými srdci, která nikdy „nezmizí“. To je úděl nás vyhnaců z ráje. Ale tahle muzika vytvoří přes tu mezilidskou trhlinu most, po kterém se dá přejít.
Proč tyto řádky píši? Protože jsem si tohle všechno znovu uvědomil ve středu 5. září 2012 v pražské Arše (může být místo s lepším názvem pro uvědomování si?) na koncertě Glena Hansarda. Protože … nemá cenu psát co bylo již tolikrát napsáno. Uhrančivá atmosféra jeho koncertů, sled písní, okouzlené publikum. Ano. Ano. Ale já byl najednou opět v té zaplivané irské putyce. S těma rozsvícenýma očima, kamarádským hřejivým teplem, vstřícností a úsměvy. A dokonce i tu rašelinu jsem zase cítil! |
Reakce na komentář...
" Glen Hansard – Praha – Archa – 05.09.2012"
Zobrazit komentáře |
Nejčtenější články