Vášova druhá hra na rockovou operu

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Dojmy z koncertů a divadel
Vydáno dne 14. 07. 2003 (3832 přečtení)




Bývaly časy, kdy Petra Vášu v Brně znali ani ne tak kvůli hudbě jako spíš díky červeným sokolským košilím, které zdědil od maminky zpěváka Milana Chladila. Ale odrůdy rokenrolu, jaké Váša pěstoval ve svých skupinách Uzený koleno, Ocelová sněť, Z kopce a Ošklid, byly tak úmorně zvláštní, že se nedaly dlouhodobě přeslechnout.

Mezitím Petr Váša vystudoval historii umění a teď, kdy mu je šestatřicet, se už desátý rok zabývá tak zvaným fyzickým básnictvím. A ještě z jiného soudku je divadelní projekt, který měl předminulou sobotu premiéru v pražském Divadle Na Zábradlí. Pod názvem SSSS neboli Samota, sláva smrt a spása se Petr Váša a jeho nejnovější skupina Ty syčáci pokusili o více než dvouhodinovou punkovou operu. Přeplněné hlediště signalizovalo jednu z největších atrakcí osmého ročníku festivalu Příští vlna. Kde jsou ty kultovní časy brněnského undergroundu, kdy sedmnáctiletý Váša skládal svou první operu, Bledou dívku s dalamánky!
Popravdě řečeno, punková opera Samota, sláva smrt a spása má s operou společného vlastně jen to, že se v ní stále zpívá. Jinak je to spíš oratorium v provedení tří sedících Syčáků. Zpívají všichni a dobře, Petr Váša jako libretista samozřejmě nejvíc. Petr Zavadil hraje na kytary a balalajku, Tomáš Fröhlich na baskytary. Bicí nástroje žádné, všudypřítomný rytmus vytepávají tři Syčáci na nejrůznějších perkusích. Není to tedy ani žádný punk, leda ve velmi volném a přeneseném slova smyslu, kdy punk znamená něco dráždivě fórového, nesolidního, jakýsi odpad umění. Jenomže akrylové a temperové obrazy Víta Ondráčka, které se během večera promítají zmenšené na televizní obrazovce a zvětšené a rozostřené na plátně nad kapelou, a v nichž se, řečeno velmi nahrubo, chaos Hieronyma Bosche prolíná s imaginativním realismem Jiřího Anderleho, ty rozhodně nejsou punkem.
Petr Váša si prostě jako vždycky roztomile a výstředně hraje, tentokrát tedy na operu. Jejím kolektivním hrdinou je rocková skupina, i se zpěvačkou Stáňou; ale o té se pouze zpívá. Vedle prostých popěvků je tu mnoho osobitě pojatého vášovského rapu, čili rytmizovaného repetění, a ze všeho nejvíc objevování hudebnosti i v mimohudebních zvucích a vůbec pohrávání si s českým jazykem. Až jednou vyjde tato ne-opera na deskách, znova užasneme, jak Váša třeba pozobrací všechny možné i nemožné významy jmen jako jsou Hrušovany, Rajhrad, Rakvice, Šakvice, Podivín, Lednice, čili vlakové zastávky mezi Brnem a Břeclaví.
Kdo čekal hlubší filozofický ponor do rockerova života, tomu to mohlo být málo. Kdo se nechal bavit Vášovým syčáckým nadhledem a originalitou, zažíval zejména v první polovině pravé hody.
Viděl to i Daniel Dvořák, který se za rok stane ředitelem Národního divadla. Na velkou scénu pod Hynaisovu oponu by se mu Ty Syčáci a jejich opera nehodili, ale v malém podkrovním prostoru Kolowratského paláce si je představit umím.





Publikováno: 10.11.2001