Tom Jones je oheň bez kouře Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Dojmy z koncertů a divadel Vydáno dne 16. 07. 2003 (3688 přečtení) Od Jonesova prvního koncertu v Praze, opožděného o 35 let, se čekalo hodně. Uslyšeli jsme ještě víc: jeden z nejkrásnějších mužských hlasů poslední doby, a to bez ohledu na hudební žánry i zpěvákových jednašedesát roků. Už z pohledu na třináctičlennou kapelu se třemi černými zpěvačkami a čtyřčlennou dechovou sekcí bylo zřejmé, že velšský srdcerváč by nám mohl připomenout celou svou kariéru. Nakonec ve výběru 25 písniček prakticky pominul „prostředních“ dvacet let, zhruba období zlaté klece v lasvegaských klubech. Pamětnické hity z let 1965-71 (countryovou Green Green Grass Of Home, kantilénovou I´ll Never Fall In Love Again, valčíkovou Delilah, Ankovu She´s A Lady, gospelově mohutnou Without Love od neprávem zapomenutého Clyda McPhattera, Bacharachovu kabaretní Pussycat a závěrečnou swingrockovou It´s Not Unusual) střídal se svým repertoárem z posledních patnácti let, přičemž plnou třetinu dvouhodinového večera zpíval skladby z nejnovějšího, předloňského alba Reload. Posledním přídavkem byla Princova Kiss, s jejíž nahrávkou se Tom Jones coby host skupiny Art Of Noise vrátil v roce 1988 do hitparád. Většina jásajícího publika musela mít dojem, že čas se zastavil někde před sovětskou okupací v roce 1968. Jonesův nenapodobitelně svalnatý tenor bez námahy kdykoli přezněl veškeré na způsob frajerů při vesnických zábavách. Ve swingověji pojatých písničkách sypal samouk z hornické rodiny odlehčené fráze jak z rukávu, v soulových a rhythmandbluesových přidal na důrazu, a rockové Burning Down The House od newyorských intelektuálních Talking Heads rozbušil tak, že přítomné české hvězdy mají ještě rok o čem přemýšlet. Čas ovšem nepostojí nikomu. Některé nejvyšší noty si dnešní Jones snižuje třeba o tercii, některé fráze kvůli dechu zkracuje. Zato jeho tónu zůstává nádherná měňavá barva, napůl italská, napůl černošská, šíře a kovové doznění. Jonesův zvuk se občas podivuhodně tvaruje téměř do tónů barytonového a tenorového saxofonu Kennyho Andersona. Instrumentalisté vůbec Jonese doplňovali dynamičtěji než krásné, bezchybné, ale jaksi nehořlavé zpěvačky, mezi nimiž ani nejlepší Christi Blacková mu nebyla v duetech z alba Reload takovou partnerkou jako sólistky ve studiu. Že není pouhým hlasovým materiálem z přírodního dopuštění, ukázal Jones – který není skladatel ani textař – například nečekaným výběrem dvou skladeb ne právě jednoduchého písničkáře Randyho Newmana, Mama Told Me Not To Come a You Can Leave Your Hat On, kterou nazpíval do klíčové scény černé filmové komedie Do naha. Nejvíc však překvapil v Am I Wrong od losangeleského černého bluesmana Keba Moa. Zpěváka tu doprovázel pouze kapelník Brian Monroney, který místo elektrické kytary použil španělku. Takoví muzikanti nepotřebují barevné kouře, kostýmy, reflektory ani létající dámské kalhotky, třebaže toho posledního se jim v česky šetrné míře dostalo. Publikováno: 16.10.2001