Lady I ze Staré Pekárny Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební nahrávky Vydáno dne 28. 07. 2003 (3514 přečtení) Dobrých bluesových zpěvaček u nás vždycky bylo málo. Rozhodně míň než rockových, o countryových a folkových ani nemluvě. Snad to souvisí i s tím, že v blues jsou zpěv a nástroje navzájem tak prorostlé, až se někdy jedno v druhém ztrácí. Zpívajících bluesových kytaristů, harmonikářů a klávesistů zná svět tisíce. Ale protože instrumentalistky hrají blues jen výjimečně, je i málo bluesových zpěvaček. A pokud jsou, v televizních estrádách ani na předvolebních merendách je nenajdeme. To spíš někde stranou, nejlíp mimo Prahu. Dvě výborné jsou z českého severu. Zatímco v liberecké skupině Pohromadě na přehradě rozevírá Yveta Kotrmanová nejjemnější vějíř zádumčivé bluesové něhy, doménou mostecké skupiny Lady I je dynamický, útočný a přímočaře živočišný zpěv Ivany Konopáskové, které říkají Eržika. K legendární Janis Joplinové ji někteří publicisté přirovnávají poněkud unáhleně, protože Eržika je svá, okamžitě rozpoznatelná; i na novém disku, záznamu z loňských koncertů v brněnské Staré Pekárně. Víc swinguje než rockuje, necpe se do hrdelního řezavého tónu, stačí jí elastický, černošsky klokotavý hlas. Frázuje neskutečně lehce, plynně, jako kdyby se narodila mezi samými synkopami. Má taky smysl pro humor: nejen v rošťáckém skatu, ale i v improvizaci mezi písničkami, kterou si může dopřát díky své suverénní angličtině, rodné řeči blues. A jak se už dá očekávat – ovládá i nástroj, a to právě ten nejbluesovější, foukací harmoniku. To všechno by nestačilo, ani by to možná nevyznělo, kdyby s Eržikou doslova nedýchalo trio vedené kytaristou Milanem Špačkem. Místo mechanického střídání smluveného sólového prostoru, jaké známe bohužel i u některých našich technicky brilantních bluesmanů, panuje ve skupině Lady I rozlet svobodné energie. Částečně se tak Lady I blíží duchu pardubického tria –123 minut, i když pardubický volný harmonický pád je autorsky o stupeň výš. Ostatně Lady I se zatím většinou drží černošských bluesových evergreenů. S výjimkou závěrečného Merry Go Round je žene pořád naplno, v tempu i zvuku. Před nebezpečím únavy z opakování nás ale dobře ochrání svou aranžérskou originalitou. Tolik například známe nahrávek s blues o červeném kohoutkovi a přece ho Eržika zazpívá docela jinak. Vůbec se nedivím manažerům B.B.Kinga, že když tyhle koncertní nahrávky slyšeli, vybrali si Lady I jako předskupinu pro svého černého Blues Boye. Američané česky neumějí a tak je třeba ani nenapadlo, jak se tři původní mostecké skladby podobají převzatým dvanácti sice stylově, ale ne nápaditostí. Jenomže to už je spíš téma pro další, třetí album skupiny Lady I a Eržiky Konopáskové. Publikováno: 8.9.2001