Mozartův, Smetanův a Suchého kořínkovský večírek Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Dojmy z koncertů a divadel Vydáno dne 01. 08. 2003 (3972 přečtení) Zatímco v trafice je cena Divadelních novin patnáct korun, ceny, které tento čtrnáctidenník letos poprvé udělil choreografovi Jiřímu Kyliánovi a režisérům Davidu Radokovi, Michalu Dočekalovi a Vladimíru Morávkovi, byly po padesáti tisících a pro herečku Jaroslavu Adamovou sto tisíc. Cenu slavnostního večírku, který skončil dnes nad ránem, vyčíslit nelze, ale bžunda to byla náramná. Herci pražské Ypsilonky ji vystrojili v režii svého principála Jana Schmida a v hudebním nastudování Miroslava Kořínka. A při vší úctě ke všem gratulantům i gratulujícím, k úvodnímu slovu Martina Dejdara, který namísto výrazu sponzor říkal hezky po staru mecenáš, a k Marku Ebenovi, jenž nás elegantně prokormidloval nástrahami citových výlevů i jiných možných trapasů, hlavním, byť pro oko nenápadným ohňostrůjcem celého večírku byl klavírista, dirigent, sbormistr, aranžér a mile střídmý klaun Miroslav Kořínek. Jestliže se improvizované výstupy téměř celého ansámblu Ypsilonky odehrávaly v puclíkových kulisách z tamní Prodané nevěsty, pak jakýmisi hudebními puclíky neboli skládačkami byly i árie a sbory Smetanovy a Mozartovy, předválečné šlágry, budovatelské zpěvy i písničky Šlitra a Suchého, který měl ten den sedmdesátiny. Kořínek na tomto principu spoluvytváří Ypsilonku už od šedesátých, tehdy ještě libereckých let. Skladatelské klasiky neparoduje, ani nevykořisťuje jejich motivy. Nabízí harmonické, melodické, barevné i textové souvislosti, které působí překvapivě, vtipně a přitom naprosto bezprostředně, neupracovaně, jakoby je Kořínek pochytal ze vzduchu. Nečekanými ději a zpěvy tak procházejí Kecal Jiřího Lábuse – kterého Marek Eben nazval heavy metalem české činohry - i kníže Gremin hostujícího Romana Janála z opery Národního divadla, Babeta, Tereza, fréza krasavice, Královna noci i Mařenka. Zatímco v běžném divadelním provozu Ypsilonky některé inscenace prostě vycházejí lépe než jiné, pro slavnostní večírek je Kořínkův a Schmidův princip hudebních skládaček coby výplní mezi udílením jednotlivých cen takřka neomylný. A pokud při podobných slavnostních příležitostech dojetí oceněných ještě zvyšují průvodní patetická dráždidla včetně slzotvorné hudby, pak Kořínkovy včerejší mozartovské, smetanovské a šlitrovské koláže okamžitě připozastřely jakýkoli sentiment a rozchechtaly i živou dekoraci všudypřítomné společenské smetánky. Ve chvíli, kdy nejvytleskávanější osobnost večera, Jaroslava Adamová, na pódiu poněkud prodlévala v pochvalných vzpomínkách na našeho nejlepšího moderátora, ji Marek Eben jemně přerušil, aby nezapomněla, že cenu přece dostala ona. Rád bych, abychom nezapomněli na Miroslava Kořínka. Ceny nedostává, nemívá ani heslo v encyklopediích, ale precizních nápadů, nadhledu a humoru má za milióny. Publikováno: 16.10.2001