Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj:
Vydáno dne 01. 08. 2003 (3220 přečtení)
Nádražáci nám v televizních záběrech s odhodlanými úsměvy říkají, že když nebude po jejich, půjdou stávkovat. Nejsem pro to, aby někdo rovnou dal předákovi železničářů Jaromíru Duškovi výchovných pár facek za výrok: „Sám neznám mnoho zaměstnání, kde by lidé pracovali třeba právě nyní, o svátcích, a to bez ohledu na počasí“. Ale kdyby se všichni dotčení zdravotníci, hasiči, policisté, vojáci, rozhlasáci, televizáci, herci, profesionální řidiči, technici z obsluhy elektráren, telefonních i jiných ústředen, připomněli prostořekému odboráři jen pouhým poklepáním na rameno, svůj oblíbený tenis by si už víckrát nezahrál.
Nejsem si také jist, nakolik je kolektivní smlouva o nadstandardních výhodách, kterou Dušek dohodl s vedením drah, „nebetyčnou drzostí“ nebo jestli lze vedení železnic obvinit z páchání trestných činů a opravdu uvalit na celý podnik bankrot, jak je o tom všem přesvědčen komentátor Vilém Barák (MFD, 31.12.) Prostě jsem laik a připouštím, že nějaký odborník by to celé vyvrátil a vysvětlil mi, proč je třeba zvýšit jízdné až o 60 procent. Jenomže on se nikdo ani nenamáhá něco vysvětlovat. Všichni se tváří jaksi tržně. Nádražáci nám v televizních záběrech s odhodlanými úsměvy říkají, že když nebude po jejich, půjdou stávkovat. Mluvčí drah Petr Šťáhlavský sděluje, že „časové jízdenky se prodávají každý den od nevidím do nevidím“, rozuměj: děláme co můžeme, však ono to není tak zlé.
Je to zlé. Ještě horší než se zatím psalo. Zvláště pro nás, kteří jezdíme nepravidelně nebo i nečekaně. Jak mi telefonicky řekli 2.ledna na informacích, můj oblíbený, čistý, i když také většinou zpožděný rychlík InterCity z Prahy do Brna teď stojí 364 Kč. A pokud mi čas nedovolí využít levnější zpáteční lístek, je to dohromady 728 Kč. Přemýšlejme tržně: na stejné tra-ti projedu svou škodovkou 28 litrů benzinu po 24 korunách, tedy 672 Kč. Ušetřím čas a 56 Kč. Vezu-li dceru a ženu, ušetřím 1512 Kč. To je sedmina měsíčního platu manželky, historičky umění na střední UMPRUM.
Může mi za těchto okolností někdo uvést jediný důvod, proč ještě jezdit vlakem?
Jak počty ukázaly, tržní důvod se nenajde. A jiný rozumný? Co když lacinější autoprovoz třeba přírodu tak ohrožuje, že ji mohou zachránit jen železnice, byť sebedražší? Kolik nás vlastně stojí na daních silnice? Jak na tom budeme se zdravím, až se dobuduje dálniční síť?
Zkrátka bych si uměl ke svým novoročním předsevzetím představit i ochotu něco obětovat pro ty, co přijdou po nás. Kdyby mě takovou nezbytnost někdo moudře vysvětlil. Dosavadnímu železničářskému jazyku nejapností, stavovské sebestřednosti a výhrůžek nerozumím. (Moje peněženka ho přímo nesnáší.)
Jiří Černý
Publikováno: 30.1.2002