Zpívající odraz Kafkovy Proměny

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Dojmy z koncertů a divadel
Vydáno dne 01. 08. 2003 (3195 přečtení)




Říká se za vším hledej ženu. Za premiérou Klicperova divadla v Hradci Králové hledej Paní v černém. Aby totiž mozaika celého tříhodinového večera nepopraskala, právě to je hlavním úkolem Paní v černém. Toho, co má spojovat, není zrovna málo. Pod společným názvem Ze života obludného hmyzu se v Hradci střídají čapkovské, kafkovské, sekorovské, beatlesácké, karafiátovské, pucciniovské i jiné scény sedmi (!) režisérů. Aneb "Divadlo roku je od toho divadlem roku, aby pořád dokola ničilo si život samými nehoráznými úkoly," jak v rozhovoru pro Český rozhlas Hradec Králové řekl iniciátor celého projektu a tamní šéfrežisér Vladimír Morávek.

Během sobotního "nehorázného úkolu" Klicperovo divadlo zažilo dlouhý potlesk, jaký ovšem bývá při premiérách obvyklý, i rozpaky jiných návštěvníků, kteří by o přestávce už možná rádi odešli, což bývá u některých Morávkových inscenací také obvyklé. Ale pokud snad u obou návštěvnických skupin v něčem panovala shoda, pak to byl, myslím, zpěv Andrey Marečkové - Paní v černém.
Stojí osamocena před mikrofonem vlevo na rampě a doplňuje herce, který ve druhém rohu čte úryvky z novely Franze Kafky o proměně Řehoře Samsy v ohyzdného brouka. Andrea Marečková někdy slova opakuje a zesiluje, většinou však zpívá bezeslovné melodie, na nichž se podílí skladatel Pavel Horák, skupina Nejlepší kapela, soubor Anima Mundi i zpěvačka sama. Není to improvizátorská exhibice, ale nové, zpěvaččino nejosobnější vyjádření. Změnami hlasových poloh, barev a síly, od naléhavosti až k zemdlení, se Marečková noří do všemožných vrstev kafkovské úzkosti, zápasu, soucitu i beznaděje.
I když se kromě toho mihne ještě ve čtyřech dalších rolích, jako Paní v černém je od představení neodmyslitelná.
Připočtu-li k výkonu třicetileté herečky a zpěvačky její divokou, strhující Eržiku v hradecké Baladě pro banditu, chce se mi efektně zvolat: Zrodila se hvězda. Jenomže je to všechno samozřejmě jinak. Andrea Marečková je bývalá kostymérka z brněnského Provázku. Autor Balady pro banditu Miloš Štědroň ji tehdy doporučil režisérovi Petrovi Scherhauferovi do kabaretu, ale skutečně velkou roli tenkrát dostala jen v poloamatérské Žebrácké opeře , kde mezi provázkovskými osvětlovači, dalšími techniky a komparsisty zpívala Polly.
Tak už to v hudebním divadle bývá. Jsou hvězdy, hvězdičky, létavice - a jsou taky přirozené talenty typu Andrey Marečkové, jaké i bez gramofonových desek a bulvárních interview prozáří každou inscenaci včetně hmyzí, obklopeny Ferdy mravenci, kudlankami, broučky, brouky, hovnivály i vosami.


Vstupenka, hudební recenze Jiřího Černého pro stanici Praha, 16.ledna 2001.

Publikováno: 21.6.2001