Zatím do lidojemu (novotvar trumpetisty Laca Décziho) chodím pro chleba, neboť šišku mají o pět korun lacinější. Tuhle jsem ale nešel, protože den předtím se tam prodavačka utrhla na nedoslýchavou paní, která chtěla rozměnit drobné na vozík a já jsem opotřebování svých nervů odhadl na víc než ušetřenou pětikorunu.
Po očku sleduji, jestli drobná konkurence zlevní. Nebo aspoň začne objednávat, co z nějakých důvodů pořád odsouvala. Třeba velké hořčice a slané křupavé rohlíky. Nezlevňuje ani neobjednává. Zatím.
Zajdu někdy do lidojemu zkontrolovat tu nervózní prodavačku. Dneska odtamtud vycházeli starší manželé. Vypadali spokojeně a o překot si vyprávěli, co před minutou zažili. Jako kdyby se vrátili ze San Franciska. Hmm.
Ale já své zásady dodržuji. Alespoň tři dny.Vyslal jsem tam manželku. Ať se poohlédne po takovém velkém rohlíku. Je dražší než nejdražší chleba v prodejně naproti, ale ohromně křupe. Nenašla ho, v lidojemu je i pečiva tolik, až je nepřehledné.
Ještě slanější a křupavější mají u Špejcharu, ale jen ráno a po obědě, pak zgumovatí jako českomoravská většina. Jenže tam a zpátky je to půl hodiny.Což by bylo asi zdravější.
Ale co potřebuji nejvíc? Chodit pro zdraví? Křupat pro radost chuťových pohárků? Odposlouchávat laskavé hovory? Kdo se v sobě vyzná? A co s námi dělá doba? Jaké štěstí pro mě bývalo dát si v Táboře na nádraží gulášovku na stojáka! Ale když jsem tam už jako majitel auta zavezl na tu dobrotu svou ženu, považovala to za tak výborný vtip,že ho dodnes vykládá známým.
My,Letenští, to nemáme lehké, život nás denně nutí volit. Ledaže bychom si nakoupili krmení na pár dní dopředu. Nebo kdy bych potkal Ivana Dejmala, to býval chytrý ministr životního prostředí. Ten by do mého protestantského pofrfňávání nad lidojemem jistě vnesl kus selského katolického rozumu.
Ostatně: jak to mají s prázdnými lahvemi?

9. 5. 2002   www.reflex.cz