V této funkci ovšem Marvanová nezabránila rozštěpení koalice, prohře ve volbách ani schodkovému rozpočtu vlády, na níž se Unie svobody podílí. Vyvodila z toho důsledky běžné ve vyspělých demokraciích, ale v Česku nevídané: odmítla jakoukoli ministerskou židli a vzdala se předsednictví své strany. Měla pocit, že kdyby vstoupila do " takové až socialistické vlády" ,která namísto šetření plánuje schodek až dvě stě miliard korun, popřela by tím vše, co od roku 1991 říkala.
" Komu jste pomohla svou demisí kromě svého dobrého pocitu?" ptali se Hany Marvanové dva novináři. Předsedovi lidovců Cyrilu Svobodovi se zdálo její " gesto naprosto nevhodné", jejich místopředseda to spočítal jako koňský handlíř ( " nemyslím, že by Unie svobody vydělala na tom, že ji zvolila" ), místopředseda ODS Petr Nečas usoudil, že " je ale jemná hranice mezi zásadovostí a umíněností" ,a kdosi z Unie o chování Marvanové prohlásil, že " občas to hraničí s naivitou " . Karikaturista Vladimír Jiránek vykreslil Marvanovou - neúhybně podle teorie o "Hance" jako Mariannu s frygickou čapkou a vlajkou s nápisem Liberté - Egalité - Naiveté.
Zachovala se tedy Marvanová nevhodně, umíněně a naivně? Souhlasím s těmi, kteří postup Marvanové naopak vidí jako charakterní, logický, či dokonce jediný možný. Prohrála politickou moc, ale obhájila svou občanskou čest i dosavadní program Unie svobody. Jiránkovi je pro srandu, ale mně Hana Marvanová pomohla. Především k víře, že držet slov o dané voličům se stane jednoho dne i v Česku normální. Že morálka buď je, nebo není, projevuje se v činech, a kdo po ní hází výrazy jako moralizování, nešikovnost, nevhodnost, umíněnost a naivita, ten sám se zamotává do lián stranických džunglí, kde neplatí nic jiného než okamžitý úspěch. Upřímně si přeji, aby Špidla po čtyřech letech Marvanové ukázal, že pravdu měl on a Česko vzkvétá. Ani potom by mi ale dnešní postoj Hany Marvanové nepřipadal naivní.

18. 7. 2002   www.reflex.cz