Mám stejnou, nezapomenutelnou lásku. Sportovní zprávy jsem psal od šestnácti let do Lidové demokracie, v Československém sportu jsem dělal dva roky redaktora, v Cyklistice chvíli i šéfredaktora. Tuším, jak je obtížné ze sportovní redakce vytvořit slušný pracovní tým. A jsem přesvědčen, že Bosákův je i přese všechny nedostatky ten nejlepší, jaký kdy Česká i Československá televize měly. Ne každý jeho člen je talentovaný řečník, ale všichni sportu rozumějí a mají ho raději než svou slávu a peněženku. Jinak by ti nejlepší odešli do Novy, jako to udělalo tolik jejich mimosportovních kolegů. Není vůbec náhoda, že k prvním počinům Bosákova třicetiměsíčního vedení patřil návrat našeho nejlepšího hokejového komentátora Roberta Záruby z Novy zpět do redakce, odkud předtím za Baumrukova šéfování odešel. V této souvislosti se nabídka Oty Černého, aby Bosák zůstal v ČT jako komentátor, jeví jako nejapná: cožpak Černý ve svém zamilování do sportu vůbec necítí, že Říp nemůže usměrňovat Sněžku? Kolik má ČT ještě redakcí, které by sledovaností i hodnotou svých pořadů tak čněly nad jiný mi televizemi? Jaké tajemné chyby se muselo Bosákovo vedení - už dřív byli odvoláni i dva jeho zástupci - dopustit, že ji Honys neprozradí ani Bosákovi, ani veřejnosti?
Těsně po listopadovém převratu jsem Honyse sledoval při besedě s mnichovskými redaktory Svobodné Evropy.Byl pevnou oporou řediteli státního rozhlasu, který právě dosloužil komunistické totalitě. Svobodní Evropané se nestačili divit: Hulvátov & Kocourkov za mikrofonem v přímém přenosu. Protože ale přece jen uplynulo dvanáct roků a také televizní generální ředitelství Jiřího Balvína vzešlo, doufejme, z lepších příčin, mělo by se opírat o lidi vybranějších způsobů a jasnějšího rozumu.

25. 7. 2002    www.reflex.cz