Vondráčková je potěšena, protože si "už myslela, že tady žádná spravedlnost neexistuje". Rejžek cestou ze soudu prohlásil svou prohru jako doklad toho, "jak to u nás vypadá se svobodou tisku". Zatímco u zpěvačky je sebestřednost jaksi součástí povolání, publicista bez nadhledu nad sebou samým je takřka nepoužitelný. Vraťme se o pár let zpět. V pořadu ČT Na hraně si Rejžek postěžoval na chování některých zpěváků během totality a zařekl se, že proto o jejich výkonech raději psát nebude nic. Přesto se do Vondráčkové pustil a po mém soudu jí křivdil. Když Josef Chuchma na Rejžkovu obranu o sobě napsal (MF DNES 27. 7.), že říkával mafie "všem těm Janečkům, Hannigům, Vágnerům, Štaidlům, kteří uměli do rádií a televizí dostat svoje koně na úkor ostatních", nechtěně pomohl Vondráčkové, neboť ona mezi "koně" vyjmenovaných stájí věru nikdy nepatřila. Přirozenou hvězdou svého oboru, středního proudu - který má své vyznavače i odpůrce - byla od roku 1964. Rejžkova paměť slábne. V rozhovoru pro Revolver Revue si zavzpomínal na dobu, kdy prý ho estébáci lákali ke spolupráci a já mu vysvětlil, jaké by z toho měl výhody a nevýhody. Má pravdu - až na to, že šlo o vstup do KSČ.Slábne, myslím, i Rejžkova pracovitost. Nikdy nezapomenu, jak v roce 1985 na semináři hudebních kritiků a pracovníků hudebního průmyslu šokoval vedení Supraphonu (a nejen to) svou krátkou poznámkou o tom, čemu se tehdy ještě neříkalo střet zájmů. Uvedl přesné procento písničkových textů, které během jednoho roku napsal pro všemožné hudebníky na desky Supraphonu jeho redaktor.Byla jich víc než polovina celé firemní produkce. Rejžek se tehdy zajíkal, byl bledý nervozitou, nikdo mu neodpověděl, ale zmíněný textař-redaktor se pak "uskrovnil". Dnešnímu suverénnímu Rejžkovi chybějí procenta a nahrazuje je nedoložitelnými tvrzeními, jejichž siláckost zpětně bledne v konfrontaci se slabošským postojem po prohraném soudu.

8. 8. 2002    www.reflex.cz