Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Odjinud, Zdroj:
Vydáno dne 08. 08. 2003 (3991 přečtení)
Jak ukázal televizní detail ze stupňů vítězů evropského šampionátu v Mnichově, Roman Šebrle si ke Škroupově melodii české hymny dozpíval Tylův text sám. Bylo taky vidět (když už ne slyšet), jak těžké je frázovat přesně s orchestrální nahrávkou - a nejen pro desetibojaře. Škroupův hit je nesnadný, dokonce i když si zpěvák zvolí tempo a rytmus sám. Například během listopadového převratu 1989 zpívali Kde domov můj z balkónu Melantrichu docela slušně Marta Kubišová, Karel Kryl i Karel Gott, ale opravdu dobře jen Ivo Žídek. A zástupy na Václavském náměstí jen potvrdily, že "zpěvácké spolky venkovské i lid rozejdou se tu v nápěvu na všechny strany", jak naší hymně kdysi vytýkal Leoš Janáček.
Vadila mu i její harmonická jednotvárnost a namísto Tylových veršů by uvítal "kus opravdovější poezie národní". Své hudební výhrady měl například i Otakar Zich a Bohuslav Martinů.
Mnozí už chtěli hymnu prostě nahradit. "Se Švehlou uvažoval jsem o tom několikrát," prohlásil prezident Masaryk. "Dal bych rád stipendium na utvoření nové hymny, ale ta uměle nevznikne, ta se musí zrodit." Ještě rozhodněji to formuloval Bedřich Smetana, když po něm novou hymnu chtěl Jan Neruda: "Kterou píseň lid sám na svou hymnu povznesl, ta hymnou jeho také zůstane."
Pravda může být i uprostřed. Třeba německá hymna - hudebně jedna z nejkrásnějších - vznikla zcela uměle: Joseph Haydn ji složil na objednávku císařského dvora, dokonce na pramálo inspirativní Haschkův text začínající "Bože, chraň císaře Františka". František Škroup se sice nemohl Haydnovi rovnat skladatelským talentem, nicméně byl třicet let kapelníkem Stavovského divadla, mimořádně použitelným zpěvákem, zakladatelem našeho prvního hudebního časopisu a patrně nejlepším českým dirigentem před Smetanou. Italskou operu ovšem obdivoval natolik, že se mu dostala - možná bezděčně - i do naší hymny: třeba motivem z Rossiniho Viléma Tella nebo úvodem árie Casta div a z Belliniho Normy. Mezi jednadvaceti hudebními čísly z frašky Fidlovačka si přitom Škroup zakládal na jiných, svižnějších: píseň Kde domov můj nepoužil ani v předehře. Kratičkou roli jejího interpreta, nevidomého pouličního houslisty a zpěváka Mareše, však prozíravě svěřil nejlepšímu basistovi opery Karlu Strakatému.
Ať je Škroupova hymna jakákoli, na stupně vítězů se hodí. I když do ní Tyl nedal vlast, národ, panovníka, boj ani vítězství.
22. 8. 2002 www.reflex.cz