Netvor selektor

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Odjinud, Zdroj:
Vydáno dne 10. 08. 2003 (3822 přečtení)




Sovětský satirický týdeník Krokodil zrovna neoplýval jemným vtipem, ale jeden kreslený se mu kdysi povedl. Před černobílou obrazovkou sedí manželé a sledují plešatého redaktora. "Představ si tu krásu," říká manželka, "až to bude v barvě." Připomíná se mi to většinu pondělních rán v ČT 1, kdy před osmou vyprávím o hudbě; čerstvě 11. listopadu. Mluvil jsem o novém albu bratří Ebenů. Třebaže ČT měla k dispozici videoklip s titulní písničkou Já na tom dělám , nepoužila ho ani třeba před nebo po pěti minutách, kdy má hlava z obrazovky prakticky nesešla. Zato tam zařadili videoklip skupiny Satelit Kanibal. Proč?

Domýšlím se, že kvůli formátu. FORMÁT je zaklínadlo soukromých rádií a televizí, které straší i ve veřejnoprávních. Co je "mimo formát", od zlého je. Proto se formát konkrétní stanice přísně dodržuje, zejména prostřednictvím SELEKTORU. Hudbu do selektoru nacpe dramaturg podle výsledků posluchačského PRŮZKUMU. Už léta žasnu, jak i někteří zkušení a vzdělaní hudební publicisté věří, že lze přesně vyzkoumat, co chtějí třeba poslouchat lidé staří 55-60 let od 14 do 15 hodin a co jim musí selektor s neúprosností robota servírovat. Když jsem jednou v Českém rozhlasu mluvil o časopisu The Rolling Stone, jehož název je odvozen ze stejnojmenného blues Muddyho Waterse, chtěl jsem onu vzácnou, padesát let starou nahrávku, kterou náhodou vlastním, pustit. Neuspěl jsem, byla "mimo formát": v tu dobu prý posluchač angličtinu nesnese. Zcela běžné je rozhovor s nějakým hudebníkem prokládat jakoukoliv hudbou "ve formátu", jen ne, proboha, tou jeho. A nevím, jestli bylo specialitou pouze Českého rozhlasu v Ostravě označovat puntíkem na každém disku jednu, nejvýš dvě skladby,aby se hrály jen ty a žádné jiné. Výsledek je nasnadě, od jednoho zpěváka lze tutéž písničku poslouchat do zblbnutí. Takhle mučili nacisté vězně: jediný motiv z Mozarta jim opakovali celé hodiny. Božstvo Formát a jeho oddaný netvor Selektor dovedou pěkně zamávat nejen s informovaností a vkusem posluchačů a diváků, ale i s řediteli a šéfy, kteří se bláhově domnívají, že své roboty ovládají. Hodně rozpačitě musel například Vladimír Železný omlouvat, že jeho televize NOVA i po zprávě o úmrtí první ženy českého prezidenta Olgy Havlové jela notný čas dál ve veselém tónu, zkrátka ve formátu stanice, podle selektoru. Ředitelé namítnou, že selektor lze i doplňovat. A kdo to má dělat? Redaktoři léta strašení formátem a ztrátou místa? Nebo dokonce ti, kteří spíš než hudbu znají průzkumy?

21. 11. 2002   www.reflex.cz