Domýšlím se, že kvůli formátu. FORMÁT je zaklínadlo soukromých rádií a televizí, které straší i ve veřejnoprávních. Co je "mimo formát", od zlého je. Proto se formát konkrétní stanice přísně dodržuje, zejména prostřednictvím SELEKTORU. Hudbu do selektoru nacpe dramaturg podle výsledků posluchačského PRŮZKUMU. Už léta žasnu, jak i někteří zkušení a vzdělaní hudební publicisté věří, že lze přesně vyzkoumat, co chtějí třeba poslouchat lidé staří 55-60 let od 14 do 15 hodin a co jim musí selektor s neúprosností robota servírovat. Když jsem jednou v Českém rozhlasu mluvil o časopisu The Rolling Stone, jehož název je odvozen ze stejnojmenného blues Muddyho Waterse, chtěl jsem onu vzácnou, padesát let starou nahrávku, kterou náhodou vlastním, pustit. Neuspěl jsem, byla "mimo formát": v tu dobu prý posluchač angličtinu nesnese. Zcela běžné je rozhovor s nějakým hudebníkem prokládat jakoukoliv hudbou "ve formátu", jen ne, proboha, tou jeho. A nevím, jestli bylo specialitou pouze Českého rozhlasu v Ostravě označovat puntíkem na každém disku jednu, nejvýš dvě skladby,aby se hrály jen ty a žádné jiné. Výsledek je nasnadě, od jednoho zpěváka lze tutéž písničku poslouchat do zblbnutí. Takhle mučili nacisté vězně: jediný motiv z Mozarta jim opakovali celé hodiny. Božstvo Formát a jeho oddaný netvor Selektor dovedou pěkně zamávat nejen s informovaností a vkusem posluchačů a diváků, ale i s řediteli a šéfy, kteří se bláhově domnívají, že své roboty ovládají. Hodně rozpačitě musel například Vladimír Železný omlouvat, že jeho televize NOVA i po zprávě o úmrtí první ženy českého prezidenta Olgy Havlové jela notný čas dál ve veselém tónu, zkrátka ve formátu stanice, podle selektoru. Ředitelé namítnou, že selektor lze i doplňovat. A kdo to má dělat? Redaktoři léta strašení formátem a ztrátou místa? Nebo dokonce ti, kteří spíš než hudbu znají průzkumy?

21. 11. 2002   www.reflex.cz