Ze souboru Acta persecutionis

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Knihy, Zdroj: Vydáno dne 15. 08. 2003 (4118 přečtení)



Mohutná česká většina včetně kandidátů na prezidenta stále hájí vysídlovací dekrety. Což je o důvod víc, proč v předvečer sedmdesátin Jána Mlynárika (11. 2.) vzdát čest historikovi, který proti nim čtvrt století bojuje. Ostatně i můj předchůdce v této rubrice Milan Knížák zde minule pozdravil jakákoli jasná vlastní stanoviska, i nesouhlasná. Mlynárik je živoucím vzorkem historiků, kteří " vyráběli písemnosti protisocialistického charakteru" a Husák je po dobytí moci zahnal z akademií a univerzit do kotelen, maringotek, vrátnic a kriminálů. (Svět se o nich dozvěděl v roce 1975 ze souboru Acta persecutionis, který pro kongres historiků v Los Angeles vydal Vilém Prečan.)

Z docenta pražské AMU se stal kulisák v Národním, topič ve Slávii a vězeň v Ruzyni. Chartu 77 podepsal mezi prvními z konečných 1886 signatářů, společně se spisovatelem Dominikem Tatarkou; jinak Slováků mezi nimi nebylo ani dvacet. Ve dvou podzimních odpoledních uprostřed štvanic na chartisty pak napsal své dvacetistránkové Tézy o vysídlení československých Nemcov. Poprvé vyšly v pařížském Svědectví (57/1978) a Mlynárik je ze strachu o své děti podepsal pseudonymem Danubius. Rozpoutala se nad nimi tigridovsky svobodomyslná polemika bez konečného vítěze. Estébáci běsnili. Autora prokoukli, zatáhli do dvou politických procesů - dnešní komunističtí poslanci tvrdí, že žádné nebyly - a zavřeli. Než v roce 1982 odešel do bavorského exilu, odseděl si třináct měsíců. Z dopisů synu Jánovi, které psal sedmnáct dní a z vězení se dostaly až po převratu (Ruzyňské meditace,1999), vyvstává předsrpnový komunista a k sebevýčitkám odsouzený poctivec, milující otec, doživotní Jánošík, múzická osobnost a umanutý historik, který se stále ptá: " Kdo komu dal ve 20. století právo trestat milióny lidí celých národních skupin násilným vysídlením?"
Zkrátili mu zdraví i dnešní penzi, ale ne odvahu. Když nedávno potkal na poště staříka Františka Říhu z Tuště, vmetl mu do tváře: " Vrah." Setkání popsal v Lidových novinách (3. 1. 2003), ale jeho kniha o poválečném vyhánění Němců z Vitorazska vyšla zatím jen v Mnichově. Tak si od nejurputnějšího Slováka v Praze čtu aspoň Pražany na Slovensku a Causu Danubius.