"Hvězdy jsou na nebi"

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Odjinud, Zdroj:
Vydáno dne 15. 08. 2003 (4789 přečtení)




"Hvězdy jsou na nebi. My jsme jen lidé, kteří máme sloužit," vyčinil kdysi dirigent Toscanini zpěvačce, která se cítila být hvězdou. A přesto myslím, že hvězdami se stávají i lidé. Byť jen nemnozí a pouze na chvíli. Spatřit takovou hvězdu je zážitek na celý život. Proto nezapomenu na cyklistu Jana Veselého a nemohu si ho splést s nikým. Ani s Emilem Zátopkem, k němuž byl v jednom nekrologu 11. února přirovnán. Jistě: byli přátelé, často se scházívali a vzpomínali. Ale v dobách svých vítězství a rekordů tvořili ve sportovní typologii takřka opačné póly. Zátopek dřel, přidával si v tréninku kilometry,v terénu navlékal bagančata.

Zatímco Zátopek udivoval odborníky svou neúmorností, Veselý svým talentem. Vítězil v etapových závodech, jednorázových, vrchařských, časovkách, v městských bodovacích okruzích, na dráze za vodiči, ve stíhacím závodě a výjimečně dokonce proháněl i sprintery. Měl spíš postavu desetibojaře a většinu soupeřů převyšoval i výškou. S kolem se nerval, jezdil dokonalým kmihem, až se zdálo, že cyklistova hlava, pevný trup a ruce veškerou námahu jen chladně kontrolují. Jan Veselý vypadal nádherně ještě dřív, než se rozjel, na startu se spuštěnou nohou a vyrýsovaným dlouhým lýtkovým svalem. Na nás, očumující kluky, z něj šla krása, na soupeře strach a někdy možná trochu i zlost. Ať trénovali jak trénovali, Veselý jim ujížděl, nejpozději ve finiši. Ke všem fyzickým předpokladům měl navíc ještě závodnický instinkt a mozek stratéga. Byl hvězdou i v křečovitém kolektivismu padesátých let. Státní trenéři si o něm mohli myslet, co chtěli, ale stejně věděli, že kromě Veselého jim nikdo Závod míru nevyhraje. Když měl defekt, naši závodníci mu okamžitě dávali svá kola a všemožně m u pomáhali ztrátu dojet.
Podobně jako mílař Odložil, basketbalista Pospíšil nebo hokejista Jiří Holík byl i Veselý ztělesněním názoru, že účelný pohyb je i krásný. Což platí dodnes, jak předvedl Milan Baroš, když při svém reprezentačním gólu s taneční grácií přelstil šest francouzských fotbalistů.