Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební osobnosti, Zdroj:
Vydáno dne 15. 08. 2003 (3718 přečtení)
Všechny Zlaté slavíky, nebo Jihočeskou poctu Emě Destinnové ? Aneb ve stejné večerní dvouhodině poslední únorové soboty sledovat Novu, nebo ČT 2? Vybral jsem si sopranistku z dvoutisícikorunové bankovky, světově nejproslulejší umělkyni české historie. Znamenitý průvodce i spoluautor pořadu Jan Králík by však měl být za svou kultivovaně sdělnou, nesentimentálně jímavou a odborně bezchybnou práci odměněn rázně a po vojensku - ještě těžším úkolem. Udělat takový pořad také o našem nejslavnějším tenoristovi Karlu Burianovi, osobnosti neméně strhující, rozporuplné, renesanční, evropanské a za živ a v Čechách nedoceněné a v osamění vyhořelé.
Burian byl komorním pěvcem saským, bavorským a wittenberským, nositelem Řádu čestné legie a nejvytíženějším hrdinným tenorem své doby. Při premiéře opery Salome vytvořil na žádost Richarda Strausse roli Heroda. Že za rok odzpíval (kromě jiných úloh) 118 wagnerovských představení v jedenácti rolích nebo za jediný měsíc jedenadvacet večerů - to si dnes nikdo neumí představit. V opeře Tristan a Isolda vystoupil celkem stoosmadvacetkrát v titulní roli. T a je doslov a vražedná. Carosfeld, první představitel Tristana, po čtvrtém představení zemřel. Mnozí ji nedozpívali a někdo jiný za ně mu sel poslední jednání nebo dvě zaskočit. Burian zpíval Tristana v Paříži i v newyorské Metropolitní opeře. Tam Arturo Toscanini odklepal zkoušku, zastavil orchestr a prohlásil: "Zpívá nejrytmičtější pěvec světa." Odborníci ho považují za jednoho z nejlepších Tristanů všech dob. Jestliže se dnes radujeme z každého jednotlivého zahraničního úspěchu našich současných zpěváků, byl by celonárodní kulturní hřích nechat ležet ladem odkaz někdejšího Carusova soupeře. Pokud vím, Jan Králík je připraven. Podobně jako v případě Destinnové soustředil už všechny (!!) Burianovy nahrávky. Stačí je upravit a vydat stejně jako předtím komplet Destinnové. Supraphon na to peníze nemá. Dostálovo ministerstvo asi také ne. Ale že by se nenašel mecenáš, jemuž by světové jméno českého zpěváka neleželo víc na srdci než - řekněme - jeden velký ples? Následný televizní pořad by už byl lacinější.