Pritlapkávač Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Politický kolotoč, Zdroj: Vydáno dne 15. 08. 2003 (3647 přečtení) Prvomájoví komunističtí řečníci se zabývali nezaměstnaností. Prý ji odstraní, až vyhrají volby. O tom bych si s nimi rád podebatoval. Když tu KSČ vládla, byl jsem jako novinář nezaměstnaný čtvrt století; to Exner nebo Ransdorf těžko doženou. Nerušil jsem však dojetí nad recitující Jiřinou Švorcovou a zasedl jsem k ČT 2, kterou chce tolik politiků z ODS zrušit. Přede mnou šly televizní, a tím i české dějiny. Nejvíc mě polil stud během XIV. sjezdu KSČ. Sotva Brežněv lopotně vyartikuloval očekávané fráze, předvoj strany holdoval: Korčák, Biľak, Lenárt, Hoffmann, Indra, prezidentské páté kolo Svoboda a nejvíc Husák. Zrovna on, který politickým odpůrcům vymyslel nadávku pritlapkávač. Mám navěky pod kůží jiné přitleskávače. Koncem roku 1964 mě svazácký předseda Miroslav Zavadil zavolal na jejich předsednictvo. Téma bylo jediné: na besedě s veřejností jsem coby redaktor Mladého světa řekl, že urážku státního znaku nevidím v karikatuře s dvojocasým Švejkem, kvůli které je obžalován výtvarník Haďák, ale v tom, když byli pod státním znakem odsuzováni k smrti nevinní lidé. Nejdřív hřímal Zavadil, pak v komedii pokračovali tajemníci: drsňáci Batrla, Brůha, Varholík, Hlavica i reformisté Škvařilová a Vokrouhlický.Styděl jsem se za všechny. Pokud jsem měl o komkoli z nich nějaké iluze, padly. Dřív než mě za pár měsíců z Mladého světa vyhodili, údajně z jiných důvodů. Pritlapkávač, jenž ze strachu o místo mluví jinak, než myslí, nevyhynul. Ať v Parlamentu, radách, či jinde, všude je to škodná.