Neříkat pravdu a zapomínat Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Politický kolotoč, Zdroj: Vydáno dne 15. 08. 2003 (3503 přečtení) Není neštěstí, že si prezident zve do Lán i Grebeníčka. Sokol by na Klausově místě patrně dělal totéž. Osudové by však mohlo být podlehnutí naději, že tím lze komunisty demokratizovat. Na zámku Grebeníček pochopitelně neříká svým politickým soupeřům debilové; tak mluví jen mezi svými soudruhy. Jeho skutečný předchůdce Husák - neboť Jakeš zůstal v leninském taktizování doživotním trdlem - mu odkázal mistrovský návod, jak převlékat svou mluvu: před karlínskými bolševiky řvát jak šílenec, mezi moravskými rolníky úsměvně utrousit i pánaboha. A poslední zbytky občanské aktivity tlumit u většiny ztelevizovaného a zchatařeného národa poklidnými novoročními rozhřešeními. A než rovnou lhát, prostě jen neříkat pravdu a zapomínat. Když se Husák dral na Dubčekovu židli, vyhlašoval, že se Sověty vyřeší všechny otázky. Čili i odjezd tanků. Neodjely, i když na to měl dvacet let. Husákem vedení komunisté měli ovšem jiné starosti. Pozavírali stovky lidí kvůli jiným názorům, desetitisíce dalších zbavili práce a vyhnali do exilu. Nebýt první Havlovy prezidentské amnestie, mnohé oběti zmanipulovaných komunistických soudů by čekáním na obnovu svých procesů trpěly ještě déle. Jestliže se Grebeníčkové a Ransdorfové dnes tváří, jako že osmdesátá léta byla pod vládou jejich strany předjařím, nepochybuji, že něco podobného by tu zaseli znovu, jen co by vylezli z trojského koně demokracie. A straší-li nás americký mi jednotkami, chápu to - na rozdíl od té části obyvatel, za niž své pochyby vyjádřil prezident Klaus - jako drzost. Já se na Amíky těším.