Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební osobnosti, Zdroj:
Vydáno dne 03. 10. 2003 (4346 přečtení)
Rychlík barvy pomeranče - zpíváno slovy Jana Vyčítala a hlasem Mirka Hoffmanna - odnesl Johnnyho Cashe za jeho nedávno zesnulou ženou June Carterovou a všemi legendami americké lidové a zlidovělé hudby,které se říká country.
Muž s postavou drvoštěpa, životopisem hodným psance a opravdovostí vesnického pastora, "muže v černém", však překročil hranice countryové hudby jako žádný jiný.Důležitější úlohu než jeho pedálový bas, oddaně u nás napodobovaný Ladislavem Vodičkou, přitom hrálo tíhnutí k rocku, ony rytmické vidiny Johnnyho Cashe , které Bob Dylan opěvoval mezi svými inspiracemi stejně jako tajemnost Marlene Dietrichové, úzké nápěvy Modiglianiho nebo svatost Peta Seegera .
Prezident Bill Clinton v roce 1996 vyznamenal Cashe cenou Kennnedyho střediska v jedné řadě s dramatikem Edwardem Albeem, hercem Jackem Lemmonem, tanečnicí Marií Tallchiefovou a jazzmanem Bennym Carterem coby " umělce, kteří celé své životy věnovali obohacení našich životů". Rok nato začal zpěvák poslední z mnoha svých zápasů o život; objevily se u něj příznaky neurologické poruchy, Shy-Dragerův syndrom. Byl to zápas tišší než ty, co předtím popsal ve stovkách svých písní, ale opět se odehrával před očima celého světa. Na Cashových albech ubývalo síly,přibývalo statečné pokory.Slyším-li jeho hlas, stále cítím velkou ruku, kterou jsem tiskl při pražském koncertu v roce 1978, ruku, která držela foukací harmoniky jako hrst kukuřice (" někdy nasáváš, někdy foukáš" ) a pak je házela náhodným šťastlivcům jako radost z lidské svobody.