Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební osobnosti, Zdroj:
Vydáno dne 03. 10. 2003 (4378 přečtení)
Jednu dobu máničky překřtily Olympic na Ústřední big beat ministerstva vnitra. I já si myslím, že některé písničky nejpopulárnější české rockové skupiny byly téměř tak duchaprázdné jako znormalizované produkty z manažerských stájí Františka Janečka, Petra Hanniga nebo Františka Ringa Čecha. Ve výjimečném případě šly dokonce na ruku esenbáckému gustu.
Jistě je možné se i přít, jestli právě Olympic měl být předkapelou na koncertu Rolling Stones.
Ale že Olympic " symbolizuje normalizaci" ,že " mu cestu razil komunistický režim" a že hrál " typický komunistický rock - uhlazené písničky, které si vždy dávaly pozor na drsnější a anarchističtější tóny"? (Erik Tabery,Respekt 32)
Mezi svou semaforskou premiérou na podzim 1963 a začátkem normalizace v roce 1970 Olympic uvedl na scénu nejprovokativnější sólisty dekády (Volka a Přenosilovou), ve změněné sestavě prosadil původní tvorbu s Chrastinovými odvázanými texty ("hodit klíče do kanálu/sjet po zadku holou skálu, v noci chodit strašit do hradu") a tak nespoutanou Jandovou hudbou jako Psychiatrický prášek, Pohřeb své vlastní duše nebo Líný skaut . Cestu prvním nahrávkám Olympiku prorazila rozhlasová posluchačská hitparáda Houpačka, jejíž tvůrci neměli s komunisty nikdy nic společného. V posametovém hlasování kritiků o Československou desku desek všech dob skončila olympická Želva pátá. V pomyslném hlasování lidového muzicírování je repertoár Olympiku podobně vyzpěvovaný jako Osvobozené divadlo nebo Semafor.To že má být komunistický rock?