Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Politický kolotoč, Zdroj:
Vydáno dne 03. 10. 2003 (4345 přečtení)
Komu není aspoň pětačtyřicet, pro toho je 21. srpen 1968 asi jen učebnicové datum. Pro mne zůstává prvním z mála dní, v nichž jsem byl hrdý na své spoluobčany. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn o nich psal: "Což nám jeden vskutku veliký evropský národ, námi zrazený a oklamaný národ československý, neukázal, že i proti tankům se může postavit nechráněná hruď, bije-li v ní důstojné srdce?"
Okupovanou, a přece svobodnou zemi vedli v ty dny rozhlasoví a televizní novináři a obyčejní lidé. Pak se z kremelských jednání vrátili politici Pražského jara. Jejich zprávu jsem vyslechl uprostřed davu, z ampliónů v Jindřišské ulici. Přestože tak nemluvívám, vzdechl jsem: " To je v prdeli." Sváťa Svoboda, redaktor Mladé fronty, přikývl: "Přesně tak."
Krylovi ještě vyšla deska, Kubišová ještě chvíli zpívala, studenti ještě stávkovali, dělníci ještě protestovali proti odstranění Smrkovského z vedení parlamentu. Charaktery se lámaly pomalu, ale jistě. Komici, co včera agitovali proti okupantům, se dnes posmívali sesazenému Dubčekovi. Novinář,který předtím prosadil naši demonstrativní neúčast v Závodě míru, teď napadal cyklisty-exulanty. Ve středověkých rituálech husákovské televize odvolali svůj srpen spisovatelé, herci, sportovci. Bez schvalování "bratrské pomoci" a bez účasti v KSČ, Svazu českoslov ensko-sovětského přátelství, nebo alespoň Večerní univerzitě marxismu-leninismu jste nemohli vést ani holubáře. A zatímco pár Battěků, Uhlů, Havlů, Němcových, Dienstbierů či Bendů sedělo v kriminále, jiní se učili " hrát dvojí trojí hru a o čtvrtou se snažit". Kryl tomu říkal rakovina.