Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Články v novinách, Zdroj:
Vydáno dne 03. 10. 2003 (3634 přečtení)
Legendární reportér František Gel nás na fakultě učíval, abychom nepsali o tom, jak píšeme: je to prý jako kdyby číšník místo oběda hostovi udělal přednášku, jak se ten oběd vaří. Proto by už Gel asi nervózně odklepal hůlkou zdlouhavou polemiku mezi Hradem a ČTK, v níž nejen zprav odajové tiskové agentury, ale i další žurnalisté popisují novinářskou práci.
Polemiku začala Kancelář prezidenta republiky, především Petr Hájek, ředitel jejího tiskového odboru. Dvaapadesátiletý novinář a prozaik přitom vylučuje, že by jednal podle přání Václav a Klause (MF DNES,21. 7.): " Mohu odpovědět s tisíciprocentní jistotou, že jde o mou vlastní iniciativu." I když s menší jistotou, přece jen tvrdím, že Hájek nejpozději během spolupráce na Klausově knize Na rovinu (2001) musel poznat, co jeho nadřízený od novinářů očekává: spíš to horší, intelektuálštinu, hru na politiky, levicovost atd. Hájek ovšem překlausoval Klause. Nestačilo m u, když se ČTK omluvila za věcný omyl. Navrhl, aby "učinila nějaké personální opatření". Prý tím myslel, že by měla své zpravodaje "nějak vyškolit". Klausovy pocity z četby tisku Hájek líčí slovníkem červené knihovny: prezidenta " mučí" dezinterpretace jeho postojů, "trýzní ho" , když místo zprávy čte "jakýsi polokomentář" . Doufejme, že to tak melodramatické není, že prezident má větší nadhled. Každopádně by ho měli mít dobří novináři a nepodléhat okurkové sezóně ani Hájkovým rozkladům. Gel by, myslím, případ postihl osmi strojovými řádky.Promiňte, napsal jsem třikrát tolik.