Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Články v novinách, Zdroj:
Vydáno dne 04. 10. 2003 (3893 přečtení)
Co mají společného Miloš Jakeš, Jan Rejžek, Karel Srba, Helena Vondráčková a Jozef Lenárt? Víru, že " pokud bude existovat spravedlnost v tomto státě" ,dá jim soud v jejich sporech za pravdu. Autorem citované formulace je Srbův obhájce Miroslav Kříženecký, ale podobně to vyjádřili i všichni ostatní. Když prohraji, není v Česku spravedlnost. Když vyhraji, je.
Lze chápat Srbu, který u soudu prohlásil: "Cítím se nevinný. Připravuje se justiční zločin." Nedávný ministerský úředník nemohl dramatickou stylizací už nic ztratit, šlo mu téměř o krk; byl žalován z přípravy vraždy. Jakešovi s Lenártem sice nehrozil snad ani kratičký fešácký kriminál, ale celoživotní hlasatelé třídní (ne)spravedlnosti už ovládají výhody práva v systému, kterému nadávali buržoazní demokracie. Horší je to s Kříženeckým, kterého komunisté navrhovali na českého prezidenta. Nedosti na tom, že používá demagogie už jako právník.
O Vondráčkové a Rejžkovi jsem v Reflexu už psal (4/2002 a 32/2002). Stále si myslím, že nezávisle na výroku soudu i oni, oba dva, ve svém subretním sporu prohráli přinejmenším důstojnost a soudnost. Vím, o čem mluvím, také jsem se kdysi musel po prohraném (autorském) sporu omlouvat, soudně nařízené inzeráty mě a vydavatele stály několik set tisíc a dodnes jsem dluhy nesplatil. I já jsem přesvědčen, že v mém případu soud nerozhodl spravedlivě. Ale tuto republiku považuji za svou i se všemi jejími nedostatky a sebe v ní za zrnko písku. Doufám, že trochu skromnější zrnko, než je Jakeš a jemu podobní.