Špetka skromnosti

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Články v novinách, Zdroj:
Vydáno dne 26. 10. 2003 (3645 přečtení)




"Jediný člověk, který mě hodně zklamal, byl Dominik Hašek. Ani mi neodpověděl na dopis." Takhle si nenaříkal kdesi potají osmiletý chlapeček ze zapadlé vísky, který chtěl podepsanou fotografii, ale velmi veřejně Petr Salava, šéf Amfory,fotbalového týmu slavných všeho druhu. Jako by netušil, kolik lidí Haška stále někam zve. Pokud bude světový brankář všem odpovídat jinak, než že jim prostřednictvím nějaké sekretářky pošle pouze pár předem připravených a zdvořile neurčitých řádků, okrade o spousty hodin buď svůj trénink, nebo svou rodinu; každopádně něco, co je pro Haška důležitější než kopat za Amforu.

A pokud odpoví jen Salavovi, jak k tomu přijdou ti Nesalavové? Je to tak těžké pochopit? Asi je, jak vidím na svém dalším kamarádu, karikaturistovi Štěpánu Marešovi. Ten se v jiném rozhovoru zase pustil do citového hodnocení státníků, jež pozval na vernisáž své výstavy. Václav Klaus ho potěšil, přišel. Václav Havel, tehdy ještě prezident, ne. Škoda. Kdyby přišel, to by tedy prý byl u Mareše frajer. Co by byl u stovek Nemarešů, již také cosi umějí namalovat a také ho zvou na své vernisáže, to je ve hvězdách.
A reportéři, kteří jindy své zpovídané oběti s chutí rvou na cucky,nad takovými sebestřednými nehoráznostmi ani nehnou brvou. Petře a Štěpáne, opravdu nemáte na srdci něco lepšího? Nebo si vážně myslíte, že je při zachování špetky skromnosti a zdravého rozumu  normální truchlit v magazínech nad tím, že si Hašek nebo Havel na mě neudělali čas, když přece tolik jiných slavných borců si ho udělalo?